18/10/2026
Česká republika potřebuje skutečnou levicovou alternativu
Úspěch Jeana-Luca Mélenchona ve Francii by měl být podnětem k zamyšlení také pro českou levici. Jakmile někdo požaduje dostupné bydlení, silné veřejné služby, spravedlivější rozdělení bohatství nebo omezení moci nadnárodních korporací, okamžitě čelí nálepkám populisty či extremisty. Požadavky na sociální spravedlnost se automaticky spojují s návratem před listopad 1989. Hájit zájmy pracujících přitom znamená usilovat o důstojný život, sociální jistoty a skutečnou svobodu pro všechny.
Česká republika potřebuje politiku, která upřednostní člověka před ziskem. Politiku, v níž poctivá práce zajistí důstojný život, mladí lidé dosáhnou na vlastní bydlení a senioři prožijí stáří bez existenčních obav. Voda, energetika a strategická infrastruktura musí sloužit především veřejnému zájmu, nikoli maximalizaci dividend soukromých akcionářů. Zatímco běžní lidé nesou důsledky zdražování, velké korporace dál koncentrují bohatství a ekonomickou moc.
Levice musí hájit také drobné živnostníky, řemeslníky a malé zemědělce, kteří čelí rostoucím nákladům a tlaku velkých monopolů. Zásadní problém představuje koncentrace kapitálu, která umožňuje úzké skupině vlastníků prosazovat své zájmy na úkor většiny společnosti.
V České republice působí řada politických subjektů, odborových organizací a občanských iniciativ, které se věnují sociálním otázkám. Patří mezi ně KSČM, hnutí Stačilo!, Sociální demokracie (SOCDEM), ale také odborová hnutí, například Odborový svaz KOVO, OSČMS a Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). Důležitou roli mají rovněž občanské iniciativy zaměřené na dostupné bydlení, ekologické organizace, místní spolky a organizace pomáhající lidem ohroženým chudobou či exekucemi.
Zvláštní pozornost si zaslouží mládežnické spolky a občanské iniciativy, které dávají mladým lidem prostor zapojit se do veřejného života, hájit svá práva a prosazovat sociální spravedlnost, dostupné vzdělání, důstojné pracovní podmínky a řešení bytové krize. Právě mladá generace může do levicového hnutí přinášet novou energii, nové formy občanské angažovanosti a odvahu zpochybňovat poměry, které jí berou perspektivu do budoucna.
Spolupráce politických stran, odborů, mládežnických organizací a občanské společnosti může posílit postavení zaměstnanců, hájit důstojné mzdy a bránit tomu, aby náklady ekonomických problémů nesli především lidé žijící ze své práce. Sociální změna vyžaduje nejen politické zastoupení, ale také aktivitu na pracovištích, ve školách, na univerzitách a v místních komunitách.
Příklad Francie ukazuje, že kritika kapitalistického status quo má své místo v současné evropské politice. Česká levice potřebuje překonat vlastní roztříštěnost, oslovit mladou generaci a přicházet s konkrétními řešeními bytové krize, nízkých mezd a rostoucích životních nákladů. Zásadní význam má každodenní práce mezi lidmi, podpora zaměstnanců a budování solidarity napříč generacemi.
Společenský pokrok se měří životní úrovní lidí, kteří svou prací vytvářejí hodnoty, a mírou spravedlnosti, solidarity a bezpečí, které jim společnost poskytuje. Úkolem levice je prosazovat uspořádání, v němž lidské potřeby a veřejný zájem dostanou odpovídající místo vedle ekonomických zájmů soukromého kapitálu.
