01/10/2026
Vážení spoluobčané, vážení zastupitelé, milí přátelé,
dovolte mi dnes několik slov.
Dne 5. prosince 1990 jsem poprvé převzal funkci starosty naší obce. Bylo mi tehdy samozřejmě o 36 let méně a vůbec jsem netušil, že jednoho dne budu stát před vámi a loučit se po tak dlouhé době.
Člověk si těžko dokáže představit, co všechno se může za 36 let změnit.
Změnila se doba, lidé, technologie, možnosti obce i svět kolem nás. A změnil se samozřejmě i Roštín.
Když se dnes rozhlédnu po naší obci, vidím za těmi 36 lety kus práce. A musím říct, že z toho mám radost.
Ne proto, že bych si chtěl přivlastňovat nějaké zásluhy. To by nebylo správné. Za každým projektem byla práce mnoha lidí – zastupitelů, zaměstnanců obce, projektantů, dodavatelů, různých institucí a především občanů, kteří nám dávali důvěru.
Ale byl jsem u toho.
A za to jsem vděčný.
Za těch 36 let se podařilo uskutečnit mnoho věcí.
Jednou z těch největších a také nejodvážnějších bylo vybudování systému vytápění obce spalováním slámy a rozvodem teplé vody.
Když jsme do tohoto projektu šli, byla to na obec naší velikosti obrovská investice – kolem 100 milionů korun.
Dnes už je možná těžké si představit, jak velké rozhodnutí to tehdy bylo.
Ale letos tento systém funguje už 25 let a je na něj připojena téměř celá vesnice.
Když se na to dnes podívám, mám z toho opravdu dobrý pocit.
Myslím, že právě na tomto projektu je vidět, že i malá obec může dělat velké věci. Jen k tomu potřebuje odvahu, dobrý nápad a lidi, kteří jsou ochotni za tím nápadem stát.
A nebyla to jen kotelna.
Byla to rekonstrukce sokolovny za přibližně 25 milionů korun.
Byla to oprava koupaliště za 17 milionů.
Byly to opravy a úpravy naší mateřské a základní školy.
Byly to nové a opravené komunikace.
Byla to revitalizace centra obce.
Úprava Korábku a autobusové točny.
Dostavba nového skladu slámy pro kotelnu.
A také spousta dalších věcí, které možná nejsou tak velké, aby se o nich psalo v novinách, ale pro každodenní život v obci byly a jsou důležité.
A nesmím zapomenout na něco, co možná zní úplně obyčejně – na chodníky.
Roštín je dříve prakticky neměl. Až při rekonstrukci průtahu obcí se podařilo vybudovat chodníky, které dnes bereme jako samozřejmost.
Ale právě v tom je podle mě smysl práce pro obec.
Člověk si časem přestane všímat toho, co je nové. Po nějaké době bere jako samozřejmost opravenou cestu, chodník, školu, sokolovnu, koupaliště nebo upravené centrum.
Ale samozřejmé to nikdy nebylo.
Za každou takovou věcí byla spousta práce, jednání, starostí a rozhodování.
A já mám radost z každé z nich.
Protože jsem vždycky věřil, že každá koruna, která se rozumně investuje do obce, ji posouvá o kousek dopředu.
Někdy o velký kus.
Někdy jen o malý.
Ale vždycky dopředu.
A myslím, že právě o to by mělo při správě obce jít.
Ne všechno se samozřejmě podařilo. Ne všechno dopadlo přesně tak, jak jsme si představovali. A určitě jsem za těch 36 let udělal také chyby.
Pokud jsem někdy někoho zklamal, někoho se dotkl nebo udělal rozhodnutí, které někdo vnímal jako nesprávné, mrzí mě to.
Starosta není člověk, který má vždycky pravdu.
Je to člověk, který musí rozhodovat.
A někdy se správnost rozhodnutí ukáže až s odstupem mnoha let.
Za těch 36 let jsem zažil chvíle radostné i chvíle velmi náročné.
Byly chvíle, kdy jsme něco slavili a měli jsme radost, že se podařilo dotáhnout velkou věc do konce.
A byly chvíle, kdy jsme řešili problémy, o kterých jsme si možná říkali, že snad ani nemají řešení.
Nakonec jsme je ale vždycky nějak zvládli.
A dnes si uvědomuji, že právě to je život obce.
Není to jen o stavbách a investicích.
Je to hlavně o lidech.
Proto bych dnes chtěl poděkovat především vám – občanům Roštína.
Děkuji vám za důvěru, kterou jste mi po tak dlouhou dobu dávali.
Děkuji za vaše podněty, připomínky, nápady i kritiku.
I kritika ke starostování patří. A někdy člověku může pomoct víc než pochvala.
Děkuji všem zastupitelům, se kterými jsem měl za těch 36 let možnost spolupracovat.
Někteří byli v zastupitelstvu krátce, jiní dlouhá léta. Každý ale svým způsobem přispěl k tomu, jak Roštín dnes vypadá.
Děkuji zaměstnancům obce, pracovníkům školy a školky, hasičům, spolkům, sportovcům, podnikatelům a všem, kteří se starali a starají o život v naší obci.
Protože obec není jen obecní úřad.
Obec jsou lidé.
A jsem rád, že jsem mohl být tak dlouho součástí tohoto společenství.
Chtěl bych poděkovat také své rodině.
Protože 36 let starostování není jen 36 let práce jednoho člověka.
Je to také 36 let, kdy práce starosty zasahuje do života jeho nejbližších.
Telefonáty, jednání, schůze, akce, řešení problémů, které nepočkají do zítřka.
Bez pochopení a podpory rodiny by to nebylo možné.
Příští týden budou volby a po nich pro mě jedna velmi dlouhá kapitola života skončí.
Přiznám se, že je to zvláštní pocit.
Když člověk něco dělá 36 let, stane se to součástí jeho života. A najednou má přijít chvíle, kdy to předá někomu jinému.
Ale myslím, že to tak má být.
Každá obec potřebuje čas od času nový pohled, nové nápady a novou energii.
Tomu, kdo po mně převezme odpovědnost za Roštín, přeji především hodně sil, trpělivosti a dobrých lidí kolem sebe.
A přeji mu, aby měl za několik desítek let stejně dobrý pocit, jaký mám dnes já, když se kolem sebe podívám.
Aby mohl říct:
Tohle jsme dokázali. Tohle tady zůstane. A bude to sloužit lidem i po nás.
Protože to je podle mě největší odměna za práci starosty.
Ne funkce.
Ne titul.
Ale právě ten pocit, že po člověku něco zůstalo.
Něco, co slouží dalším generacím.
A já doufám, že toho v Roštíně za těch 36 let něco zůstalo.
Odcházím z funkce starosty.
Ale neodcházím z Roštína.
Budu tady dál žít. Budu potkávat stejné lidi, chodit kolem stejných domů, školy, sokolovny, koupaliště, kotelny a po těch chodnících, které jsme kdysi neměli.
A budu se dívat, jak se Roštín bude dál měnit.
Už možná nebudu stát v čele obce.
Ale jako občan budu mít pořád stejný zájem.
Aby se Roštínu dařilo.
Aby se tady dobře žilo.
Aby lidé měli důvod být na svou obec hrdí.
Aby se dokázali domluvit, i když nebudou mít na všechno stejný názor.
A aby ti, kteří přijdou po nás, mohli jednou říct, že jsme jim předali obec o něco lepší, než jakou jsme ji sami převzali.
Když jsem 5. prosince 1990 nastupoval do funkce starosty, vůbec jsem netušil, že tato cesta bude trvat 36 let.
Dnes už vím, že to byla velká část mého života.
Byla někdy náročná.
Někdy veselá.
Někdy plná starostí.
Ale především byla smysluplná.
A jsem rád, že jsem ji mohl jít právě s vámi.
Takže mi dovolte na úplný závěr už jen několik jednoduchých slov.
Děkuji vám za důvěru.
Děkuji vám za spolupráci.
Děkuji vám za všech těch 36 let.
A děkuji vám za to, že jsem mohl být starostou právě tady – v Roštíně.
Přeji naší obci, aby se jí dařilo i v dalších desetiletích.
A vám všem přeji hlavně zdraví, spokojenost, klid a dobré lidi kolem sebe.
Ať se vám v Roštíně dobře žije.
Děkuji vám – Radovan Man.
