22/09/2026
Symbol moravské svébytnosti: Proč by se budova Zemského sněmu měla vrátit Moravanům?
Budova dnešního Ústavního soudu v Brně na Joštově třídě představuje architektonický skvost neorenesance a nepopiratelnou dominantu města. Pro moravský národ však tento palác znamená mnohem více než jen sídlo justiční moci – je to ztělesnění ukradené moravské samosprávy.
Když se v letech 1875 až 1878 budova stavěla, vznikala s jasným a hrdým účelem: měla se stát novým domovem Moravského zemského sněmu, tehdejšího parlamentu Markrabství moravského. Je historickým paradoxem a nespravedlností, že jediná budova na našem území postavená výhradně pro potřeby zemského parlamentu dnes neslouží těm, pro které byla vybudována, ale unitárnímu státu, který moravskou samosprávu naopak popřel a zničil. Je načase otevřít otázku jejího symbolického i faktického návratu do rukou Moravanů.
Palác postavený z moravských peněz pro moravskou samosprávu
Projekt vídeňských architektů Antona Heffta a Roberta Raschky financovala moravská země. Stavba vyrostla z daní a úsilí obyvatel Moravy, aby reprezentovala jejich specifické zájmy, kulturu a politickou autonomii v rámci tehdejší monarchie. Právě zde se formovalo moderní moravské politické myšlení, včetně slavného Moravského vyrovnání z roku 1905, které dokázalo najít smír mezi moravskojazyčnými a německojazyčnými Moravany.
Po vzniku Československa v roce 1918 a definitivně s nástupem totalitních režimů však byla moravská samospráva systematicky oklešťována, až byla v roce 1949 komunistickým režimem zcela zlikvidována. S budovou zemského sněmu se po druhé světové válce nakládalo bez ohledu na její původní účel, až v ní nakonec v devadesátých letech zakotvil nově zřízený Ústavní soud České republiky.
Ústavní soud v Brně jako „odškodné“ nestačí
Často se argumentuje tím, že umístění Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a dalších klíčových justičních institucí do Brna je dostatečným gestem decentralizace a uznáním významu Moravy. Jenže realita je jiná. Tyto instituce reprezentují centralizovanou moc českého státu, nikoliv moravskou svébytnost. Sněmovní sál, kde měli debatovat a rozhodovat moravští poslanci o správě a budoucnosti své země, slouží jako kulisa pro rozhodování státních soudců a je velkým paradoxem, že nejvyšší soudní instituce ČR, mající chránit zákonnost v tomto státě sídlí v ukradené budově sněmu protiprávně zrušené a okradené země, v budově, kterou si Moravané postavili sami, za své peníze pro potřeby správy vlastní země .
Zatímco Čechy mají své historické instituce a symboly pevně v rukou v Praze, Morava byla odsunuta do pozice reálně neexistující historické země. Vlastnictví a správa takto významné budovy by měly reflektovat její historický původ.
Jak by mohl návrat vypadat?
Návrat budovy Moravanům nemusí znamenat okamžité stěhování Ústavního soudu na zelenou louku. Jde o princip a o uznání historických práv:
Právní a symbolické vlastnictví: Budova by měla být převedena do správy moravských institucí, případně do majetku budoucího samosprávného moravského celku, pokud by došlo k obnově zemského zřízení.
Kulturní a politické centrum Moravy: Část prostor by měla sloužit jako Moravské zemské muzeum, archiv moravského parlamentarismu a místo pro setkávání moravských kulturních i samosprávných spolků.
Příprava na obnovu zemského zřízení: Pokud má Česká republika v budoucnu fungovat jako moderní demokratický stát respektující své historické regiony, obnovení Moravského zemského sněmu v jeho původním sídle by bylo logickým vyvrcholením nápravy historických křivd.
Závěr: Dluh, který je třeba splatit
Češi by měli pochopit, že moravská identita není folklórní přežitek, ale živá součást historie i současnosti této země. Vrácení budovy Moravského zemského sněmu – byť pro začátek ve formě sdílené správy a silného moravského kulturního zastoupení – by bylo gestem úcty k zemi, která po staletí tvořila pilíř společného soustátí. Je čas vrátit moravský parlament těm, kterým odjakživa patřil: Moravanům.
S přáním hezkého dne M.M.
