10/09/2026
Dobré odpoledne vážení přátelé a sousedé, po třinácti letech fungování této stránky je neuvěřitelné, že stále máme historická témata, kterým se můžeme věnovat. Zvláště, pokud dělají radost. Pamětníci si jistě vzpomenou na několik příspěvků zde k tzv. Štanglovce, neboli sklárně Fischmann und Söhne. Kdysi jsem si řekl, že jednou se podívám i na sousední sklárnu Otto Lówy. Přišla ta chvíle.
Snad každý z nás někdy jel či šel po ulici K Emance. S minulostí svého Mstišova poučení jistě již vědí, ale jenom skuteční pamětníci by si dnes vzpomněli na sklárnu Emmahütte (Huť Emma), která skončila svůj provoz roku 1939. Ale nepředbíhejme.
Samotné založení hutě později známé pro kvalitní sklo využívaní i ve farmakologii či zdravotnictví je kladeno do poloviny 19. století, konkrétně do roku 1854. Z této doby nemáme žádný snímek, samozřejmě. Obrys prvotní stavby se ale promítl do mapy stabilního katastru, resp. do jeho reambulace, tj. doplnění v 70. letech. Majitelů vystřídala několik ale zakladatelem se stal sklářský magnát L. Reich (L. Reich und Söhne Co., k. und k. Hoflieferanten) podnikající zvláště v osvětlovacích lampách, které dodával na vídeňský dvůr.
Léta plynula a zpráv o firmě máme (zatím) jen malé množství. V Teplickém státním okresním archivu se však dochovaly dokumenty k podobě továrny. A zejména k jejímu umístění. Zásadní se jevila doba těsně před první světovou válkou. Roku 1913 došlo k prvním výrazným krokům k modernizaci podniku. Majitel Otto Lówy investoval jistě nemalé peníze do rozšíření výrobních kapacit a nejinak tomu bylo v době meziválečné. Ne vždy zcela podle litery zákona. Tak například roku 1925 dostal podnik pokutu 2 tisíc Kč za neoprávněnou stavbu (nevíme jakou). Částka však byla snížena na 6 00 Kč. Zřejmě šlo o nějakou drobnou přístavbu.
Výrazněji se však firma proměnila v polovině 30. let. Světová obchodní krize byla zažehnána a trh rostl. Firma se rozrostla zhruba o dvojnásobek své kapacity. Navržena byla nová kruhová pec v centrální části, komín a skladovací prostory. Zářná budoucnost nepřišla. Sousedé se stali nepřáteli, dvojjazyčnost tolik typická pro Krušné hory zanikla a na majitele dopadla apokalypsa začínající války. Roku 1939 je firma označena za nefunkční. Sklářské zařízení bylo dle poválečného dokumentu prodáno ve veřejném prodeji.
Smutný osud potvrdilo zřízení pracovního tábora v severní a západní části areálu. V jednom z hlášení obecního úřadu z roku 1939 je uvedeno: "Sklárny Emičina huť (Emahütte) jsou nyní v konkurzu a obec má ze starých nedoplatků obdržet částku cca 2 700 RM. Pohledávka byla přihlášena do konkurzní podstaty jako přednostní. Předlužení továrny je však takové, že v této věci budeme muset pravděpodobně provést odpis. Zdejší sklářské dělnictvo zastává stanovisko, že by se měly najít cesty a prostředky, jak továrnu znovu uvést do provozu. K továrně totiž stále docházejí zakázky, které se jednoduše rozdělují jiným podnikům. Továrna sama vyráběla téměř výhradně na export a přinášela by tak Říši devizy. V obci máme v současnosti 2 sklárny, jež zastavily provoz a stojí, a bylo by proto vhodné uvažovat buď o jejich opětovném spuštění, nebo o přesunu jiného průmyslu, možná v rámci čtyřletého plánu. Ostatní továrny fungují normálně." Již zmíněný dokument z 15. února 1946 oznamuje, že: "tovární objekty zčásti jsou již strhány a z části přestavěny na cihlové baráky, které slouží dnes jako ubytovací tábor německých dělníků pracujících jako horníci v důlním průmyslu.".
Zda úmyslně nevíme, každopádně na konci války ze srdce sklárny, tedy ze samotné pece, nezbylo nic. A brzy měl zmizet i ten zbytek. Postupovala totiž povrchová těžba dolu Karel II. a prostor se stal výsypkou. Podobný osud potkal i tzv. Štanglovku. Zánik máme zmapován jen díky leteckému snímkování. Někdy mezi roky 1947, kdy je podnik patrný a rokem 1953, když již není, zanikl. Kdybychom se k němu dnes vydali, což je v zásadě možné, tak potenciální základ je cca 20 metrů pod současným povrchem. Výsypka zahladila veškeré stopy po zhruba osmi desetiletích jedné ze mstišovských skláren.
Tento text je jedním z mých splněných snů. Dlouho jsem se snažil něco dohledat k firmě. Možná máte doma nějaký ten flakónek, třeba si někteří ještě vzpomenou na zanikající budovu. Za pomocí AI jsem sestavil přibližnou podobu areálu, za pomocí programu QGIS zase přibližné místo, kde firma stávala. Děkuji, že jste dočetli až sem. :)
Zdroje:
SOkA Teplice, f. Archiv obce Mstišov, sign. 061.
Wikipedia.org
Karel Vilím, Dubí. Město sklad, lázní a porcelánu, Teplice 2011.
Mapy: Archiv ČÚZK
AI: Gemini
QGIS
