Pless - Josefov

17/10/2026

Jak se "holýma" rukama kopal Josefov?

Stavba pevnosti Pless - Josefov byla inženýrským, ale především fyzickým extrémem. Žádná těžká technika, jen tisíce mužů s lopatami. Z dochovaných vojenských manuálů přesně víme, jaké byly tehdejší normy a co tato obrovská zemní operace obnášela!

💪 Krutá matematika drilu:

Jeden dělník musel za jediný den ručně vykopat a přemístit až 13 tun (7,4 m³) zeminy.

Pokud se zemina odvážela na vzdálenost téměř 200 metrů (100 sáhů), museli na to být vyčleněni hned 4 muži.

Denní mzda za pro kopáče byla 12 sous (fr. měna) a odvoz 1 livra a 2 sous.

📐 Dokonalá geometrie staveniště:
Kopání neprobíhalo chaoticky. Aby se urychlila práce a hlína se nehromadila na špatných místech fungovali dělníci jako živý pás.

Byli uspořádáni do zástupů po 4 mužích přesně rovnoběžně s osami hradeb a podávali si zeminu z ruky do ruky.

Vždy se začínalo tvarováním střeleckých laviček (banketů) a končilo u pat glacisů.

Čerstvě navršenou hlínu bylo nutné okamžitě zpevňovat drnem a proutěnými svazky (fašinami), jinak by se celé dílo sesunulo.

⚠️ Na co se nesmí zapomínat?
Na neuvěřitelný rozsah lidské dřiny. Jen vyhloubení jednoho většího úseku (např. plochy 580 x 120 metrů do třímetrové hloubky) znamená přesunout téměř 376 tisíc tun hlíny. Jednomu člověku by taková práce trvala přes 77 let. V Josefově ale musely tvrdě pracovat tisícovky mužů současně, aby se obří příkopy zformovaly za pár let.

Až se příště projdete po zatravněných valech Pevnost Josefov - Bastion No. I a podzemí, vzpomeňte si na ty miliony tun zeminy, které tu musely projít mozolnatýma rukama vojáků a dělníků.

Dokážete si představit, že byste za den odházeli přes 13 tun hlíny? Nebo kolik času by to dnes stálo bagry?
Napište nám do komentářů! 👇

02/10/2026

🚨 K výročí 246 let od chvíle, kdy císař Josef II. položil základní kámen pevnosti Pless - Josefov máme nejstarší známé vyobrazení vesnice Ples! 🏰

Po letech pátrání se povedlo něco neuvěřitelného. Z archivů se nám podařilo získat absolutní unikát: skicu od samotného vévody Karla Alexandra Lotrinského z roku 1745!

Na unikátním nákresu zřetelně vidíme kostelík sv. Jiljí, panský dvůr (tzv. spodní zámek) a domky krčící se v roklině. Pokud se chcete zorientovat v dnešní krajině – domy zhruba kopírují současnou cestu podél parku směrem k soutoku a parní vodárně. Panovník si scenérii načrtl ze staré cesty na Hradec Králové, jejíž torzo se dodnes částečně dochovalo. Bohužel, na rozdíl od jeho kreseb Opočna nebo Kutné Hory, tento pohled už nestihl kolorovat a zcela dokončit.

Skicu vám tak představujeme přesně 281 let od jejího vzniku!

🤝 Týmový objev z Vídně
Tento poklad by nevyšel na světlo bez skvělé spolupráce. Skicu na naše nasměrování objevila a vyfotila vynikající historička Kristýna Luger z Rakouské akademie věd (ÖAW) a členka Spolek nezávislých umělců Jasenná. Hlubší historický kontext a její exkluzivní článek si určitě přečtěte zde:
👉 https://jasennaartists.com/2026/07/30/vyobrazeni-jasenne-v-deniku-karla-alexandra-lotrinskeho-z-let-1745/

🏛️ Uvidíte skicu naživo?
Dokumenty už má v rukou vynikající historička a kurátorka Martina Vítková z Městské muzeum v Jaroměři (v denících je totiž zachycena i Jaroměř!). Pro Josefov aktuálně chystá zcela novou, zajímavou "nepevnostní" výstavu. Je tak velice pravděpodobné, že si originální tahy Karla Lotrinského brzy prohlédnete na vlastní oči.

Velké díky oběma kolegyním, bez kterých by nám starý Ples zůstal skrytý možná další desítky let. Zastavte se na chvíli v čase a pokochejte se skicou! 🖋️

24/09/2026

Tenkrát, 23. září 1938 ve 22:15...

Rozhlasem se ozvalo hlášení, které změnilo dějiny. Byla vyhlášena mobilizace a proběhla neuvěřitelně rychle a úspěšně. První záložníci se u svých útvarů začali hlásit prakticky ihned.

Tyto dny ukázaly ohromující odhodlání statisíců Čechů a Slováků postavit se nacistickému Německu se zbraní v ruce. Přestože mobilizace přišla pouhý týden před podpisem Mnichovské dohody, československá armáda byla během velmi krátké doby téměř plně zmobilizovaná, opírala se o moderní pohraniční opevnění a byla připravena k válce.

📊 Obrovská síla v číslech: Povoláno bylo 18 ročníků I. zálohy, náhradní zálohy všech zbraní a služeb a nezbytní specialisté z II. zálohy. Celkem stálo ve zbrani 1 250 000 mužů! Obrana státu se opírala o úctyhodný arzenál: 🛡 Téměř 10 000 objektů těžkého a lehkého opevnění ⚔️ 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a 3 zvláštní skupiny 🪖 469 tanků a 576 letounů 💥 780 protitankových děl, 1 350 minometů, 250 protiletadlových kanonů a 230 velkorážních kulometů.

Desetiletí tradovaný mýtus ale o těchto událostech hovoří jako o „všeobecné“ mobilizaci. Historická fakta a dochované dokumenty mluví jasně: ve skutečnosti se jednalo o mobilizaci částečnou.
Proč tehdejší vláda nepovolala do zbraně úplně všechny muže a co přesně omezovalo podzimní odvody? Roli hrály tři zásadní faktory:

👤 Věkový limit: Vyhláška povolala do činné služby „jen“ muže do 40 let. Z tohoto důvodu se ani nemuseli vracet Čechoslováci žijící v zahraničí – k tomu by je zákon zavazoval jedině v případě všeobecné mobilizace.

🤫 Tlak spojenců: Velká Británie a Francie po krachu jednání s Hi**erem konečně přestaly Praze radit, aby nemobilizovala. Připojily ale alibistickou prosbu, aby Československo provedlo vojenská opatření „podle možnosti diskrétně“ a bez provokací.

🎒 Tvrdá realita zásob: Tohle byl ten nejtvrdší limit. Republika měla obrovský mobilizační potenciál (až 1,8 milionu mužů), ale chyběly zbraně a především plynové masky. Těch bylo k dispozici zhruba 1 382 000. Poslat vojáka do pole bez protiplynové ochrany bylo nemyslitelné, což objektivně zastropovalo, kolik mužů mohlo reálně nastoupit.

Měli bychom tehdy šanci? Odborníci poukazují na to, že by československá armáda i přesto pravděpodobně neměla na to, aby německou válečnou mašinerii sama porazila. Mohla by se ale držet dostatečně dlouho na to, aby se do konfliktu zapojilo více stran? To je podstatně otevřenější otázka. Dodnes se totiž historici přou o to, zda byl už rok 1938 pro nacistické Německo vhodný pro válku v takové podobě, jakou Adolf Hi**er rozpoutal až o rok později.

Vzedmutí vlasteneckého odhodlání a vůli bránit zemi nakonec stejně ukončil mnichovský diktát podepsaný v noci z 29. na 30. září a rozhodnutí československé vlády podvolit se nátlaku mocností a nebojovat. Konec nadějí na obranu vyvolává smíšené pocity i po téměř devíti dekádách.

📸 Pomozte nám zachovat historii! Přiložená fotografie sice není z osudného dne, ale je z prostoru před hospodou "U Tří lip". I vy nám můžete pomoc rozšířením archívu Vašimi pozůstalostmi k osudovým rokům …

03/09/2026

Do rukou se nám dostal nádherný dárek! 🎁 Z Vídně nám byl poslán originál podepsaný přímo vynikající historičkou Edith Kotasek, která velkou část svého profesního života zasvětila právě polnímu maršálovi hraběti Franzi Moritzovi von Lacymu.

Proč je tento dokument pro Pless - Josefov tak zásadní? Byl to právě císař Josef II., kdo pevnost Pless po jejím dokončení věnoval přímo Lacymu. Listiny Edith Kotasek nám do hloubky objasňují neobyčejně úzký vztah mezi císařem a tímto maršálem. Právě toto absolutní panovníkovo moci a důvěry pomáhá pochopit tehdejší ostré rozpory a třenice mezi ostatními rakouskými vojevůdci ohledně palčivé strategické otázky – zda postavit pevnost v Plessu, nebo raději v Hradci Králové.

A kým vlastně Lacy, muž, který prosadil Pless, byl? Potomek irské větve de Lacy, který se narodil v Rusku, geniální organizátor a jeden z největších stavitelů tehdejší rakouské armády. A především nejlepší přítel Marie Terezie a Josefa II.

Z jejich soukromé korespondence vyzařuje neskutečně hluboké a lidské pouto. Marie Terezie se mu svěřovala nejen se státnickými krizemi, ale i s osobním vyčerpáním a trápením ohledně svého bouřlivého syna. Josef II. si Lacyho vážil natolik, že ho nazýval svým „preceptorem v řemesle slávy“. Když chtěl hrabě kvůli slábnoucímu zraku a paměti odstoupit z úřadu, císař ho dojemně prosil, aby zůstal, a sliboval: „Bude-li to zapotřebí, budu číst místo Vás... Vy jste zrozen pro toto místo a pro mě stvořen.“ ❤️

Lacy oba panovníky přežil. Krátce před svou smrtí mu ale Josef II. stihl nadiktovat dopis na rozloučenou, ve kterém shrnul podstatu jejich vztahu: „To jediné, co na světě lituji opustit, je ten malý počet přátel, mezi nimiž jste jistě Vy ten první.“

Věděli jste, že za vznikem naší pevnosti stálo takto silné osobní přátelství, které dokázalo prosadit Pless i navzdory odporu ostatních generálů? 🏰

21/08/2026

K dnešnímu smutnému výročí podařený film reflektující naše soužití ...
Ještě pár dní volně ke shlédnutí na iVysílání ČT
https://www.ceskatelevize.cz/porady/28391-ticha-bolest/

Tichá bolest
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval…

"Osud je akorát výmluva pro svinsta, která lidí páchají." Jedna z nejlepších rolí Rudolfa Hrušínského.

Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)

Dětství s cejchem třídního nepřítele. Zásadový dědeček si musí poradit s výchovou vnuka, kterému komunisté popravili otce.

06/08/2026

Tak se pojďme podívat, jak se to dělá jinde. 🧐 Zatímco my v Josefově trpělivě čekáme na zázrak, u konkurence v Město Terezín - oficiální profil už se věci neodehrávají jen na papíře, ale na reálném lešení! 🏗️

Díky tomu, že tam zafungoval vládní zdroj systémové pomoci, rozběhly se jim tam konečně hmatatelné fyzické práce. Zručně tam totiž propojili dva silné prameny – havarijní program z Ministerstvo kultury České republiky a Systémový program obnovy a rozvoje z Ministerstvo pro místní rozvoj

A na co tam ty peníze aktuálně přetavují v činy?

✅ Proviantní sklad: Začala fyzická záchrana objektu a jeho unikátní střechy s pamětí až do roku 1866. (https://mapy.com/s/buhehadepa)

✅ Zbrojnice: Havarijní střecha už se řeší přímo na místě. (Jejich zbrojnice mimochodem tvoří skvělý myšlenkový kontrast k té naší josefovské – akorát do té jejich díky těmto krokům brzy přestane téct a rozpadat se). 😉 (https://mapy.com/s/monerohene)

✅ Fortifikační systém "skanzenu pod širým nebem": Reálně se rozběhla jeho záchrana a prezentace v plné síle lokace, které odpovídá našemu území Pevnost Josefov - Bastion No. I a podzemí a Retranchement No. XVIII - Pevnost Josefov. Technicky to tam oprašují do formy, za kterou by se výhledově nemuselo stydět ani UNESCO. 🏰✨ (https://mapy.com/s/junesatoju)

Zkrátka, v už se potí krev na stavbě, zatímco u nás to vypadá spíš na křeč nad klávesnicí. 🛠️

A to nás přivádí k takové drobné, úplně nevinné otázečce na naše místní politiky... Haló, radnice Město Jaroměř? 📞 Jak to vypadá u nás s našimi velkolepými projekty pro ?

Už se u nás taky aspoň koplo do země a rýsují se nějaké hmatatelné výsledky? Nebo se naše „pevnost budoucnosti“ zatím tyčí jen v těch proslulých šanonech na stole a na zastupitelstvu si z projektových dokumentací skládáte vlaštovky Živý Josefov? 📄✈️

Inspirace by tu zjevně byla. Teď už jen najít někoho, kdo u nás tu pomyslnou míchačku konečně zapne. 😎

Brutal Assault

31/07/2026

📅 31. ČERVENCE 1866: Válka končí, deník se uzavírá... a velké poděkování vám všem! 🛑📜

Přesně před 160 lety, 31. července 1866, dorazila do josefovské pevnosti od velitelství operující armády oficiální a definitivní zpráva o mikulovské konvenci. Válečné akce byly definitivně zastaveny a právě tímto zápisem skončil i Maywaldův deník, který nás celou tu dobu provázel.

Přestože ostatní deníky a archivy pokračují v záznamech ještě další měsíce a popisují nejrůznější poválečné situace – od ukradených koní až po kuriózní chytání raněných a nemocných pruských vojáků s bláhovou vidinou finanční odměny od velitelství – náš každodenní seriál končí tak, jak začal: posledním slovem svědka z josefovských hradeb.

🤝 Velké poděkování mým přátelům a řečníkům

Tato cesta rokem 1866 by ale nebyla úplná bez nedávné akce Oživlý Josefov 2026 (pořádané Pevnost Josefov - Bastion No. I a podzemí). Chci proto ze srdce poděkovat svým přátelům, kteří zde přednesli fantastické přednášky:

• Josefu Šrámkovi z Muzea války 1866 (Muzeum války 1866) za přiblížení historie válečných pomníků a nedocenitelné práce Komitétu pro udržování památek z války roku 1866.

• Petru Hejhalovi a Matouši Hollasovi, archeologům (Katedra archeologie UHK - Department of Archaeology UHK a Archeologie války 1866), kteří nám odhalili fascinující nálezy a pozůstatky války ze záchranných výzkumů pod nově rostoucí dálniční sítí.

• Jirkovi Hofmanovi, odborníkovi na historii pevnosti Terezín a prezentujícího válku 1866 na stránkách (Steinmetz Terezín 1780), který v Josefově ve spolupráci přiblížil i nálezy k josefovské pevnosti v roce 1866.

🙏 Hlavní dík patří VÁM!

Největší poděkování ale patří vám, vážení čtenáři a návštěvníci. Příběh války roku 1866 jste sledovali v úctyhodném počtu nejen na samotných přednáškách a při netradičních prohlídkách Josefova, ale především zde na síti.

Za posledních několik měsíců si každý z publikovaných článků přečetlo v průměru přes 4 500 z vás! Vaše podpora, komentáře a zájem o historii jsou neuvěřitelnou motivací.

A nyní mě prosím omluvte, intenzivní historický seriál končí a já se vracím zpět k tradičnímu režimu: novinky, zajímavosti a dějinné události vám budu přinášet opět v četnosti 1× měsíčně.
I tak se máte rozhodně na co těšit! Děkuji, že jste u toho se mnou. 🏰

30/07/2026

📅 28. AŽ 30. ČERVENCE 1866: Všeobecná mobilizace na poslední chvíli, kořalka ve Vlkově a mikulovské příměří! 🕊️📜

Zatímco pro Maywalda za hradbami pevnosti plyne konec července bez větších událostí, diplomatické a vojenské depeše přinášejí naprosto zásadní obrat v celé válce. Z Vídně a Plzně přicházejí burcující i mírové rozkazy současně, před hradbami dochází ke kuriózním incidentům s pruskými proviantními vozy a nakonec je na cihelnách u Josefova vytyčena nová hranice míru.

📖 Zápisky z Maywaldova deníku:
• 28., 29., 30. července. Nepřihodilo se nic pozoruhodného.

⚔️ „Za Boha, císaře a vlast!“ – Výzva z Plzně, která přišla pozdě.

Ještě 29. července dorazil do josefovské pevnosti opis burcující nóty od prezidia místodržitelství v Plzni a Zemského obranného velitelství. V době, kdy už se na jihu dojednával klid zbraní, vyzýval viceprezident hrabě Lažanský k formování zemských dobrovolnických sborů a všeobecné obraně:

„(...) Nyní, kdy v nejbližších dnech armáda statečných na Dunaji a v dolnorakouských končinách ukáže nepříteli krvavé cesty, nyní je třeba jednat rychle a obezřetně a naši misi se ctí splnit. Jen s odvahou, pánové, kupředu, naším heslem budiž: za Boha, císaře a vlast.“

📜 Mikulovské příměří: Jak se dělilo české území

Realita na bojišti ale byla jiná. Z Hlavního stanu ve Vídni byl 28. července 1866 odeslán klíčový dokument: Mikulovské příměří, podepsané 26. července rakouským polním zbrojmistrem hrabětem von Degenfeld-Schonburgem a pruským náčelníkem generálního štábu Helmuthem von Moltkem.

Dohoda stanovila čtyřtýdenní příměří s platností od 2. srpna v poledne a přesně vymezila pravidla okupace:

• Pruská zóna (§ 1): Prusové obsadili obrovské území ohraničené linií Cheb–Plzeň–Tábor–Jindřichův Hradec–Slavonice–Znojmo a na jihu řekou Dyjí.
• Ochrana pevností (§ 2): Kolem Olomouce vzniklo neutrální pásmo 2 mil, kolem Josefova, Hradce Králové a Terezína byl vyjmut z pruského obsazení okruh 1 míle, odkud mohly posádky čerpat zásobování.
• Konec výkupného (§ 7 & § 8): Prusové se zavázali, že nebudou na obsazeném území vymáhat žádné peněžní rekvizice (výkupné) a nezabaví císařský státní majetek ani zásoby ve skladištích.
• Návrat úředníků (§ 9): Císařští civilní úředníci se měli co nejdříve vrátit na svá místa, aby asistovali při zásobování pruské armády (které šlo na vrub obsazených území).

🥃 Zajatí saniťáci na nákupu kořalky a bloudící povozy

Ještě před oficiálním doručením podmínek příměří nařídil velitel Josefova z opatrnosti zastavit hlídky a nevzdalovat se od pevnosti na více než dostřel ručních zbraní. Přesto na předpolí docházelo k nečekaným setkáním:

• Kořalka ve Vlkově: Rakouské hlídky zajaly ve Vlkově 3 pruské zdravotnické vojáky. Nešli však špionážně – nakupovali kořalku! Na osobní žádost pruského plukovníka von Steina byli propuštěni, protože jich bylo naléhavě potřeba při péči o raněné v Máslojedech.

• Drzost pruských povozníků (29. července): V noci a ve dne projelo několik pruských proviantních vozů těsně kolem rakouských předních hlídek, přímo u paty glacis (obranného svahu) pevnosti. Velitel Josefova je nechal zastavit a propustit, ale okamžitě odeslal pruskému velení důraznou žádost, aby se jejich vozy zóně dostřelu vyhýbaly.

🤝 Jednání na cihelnách: Vytyčení hranic míru

Definitivní tečku za horkou fází války přinesly následující dny:

• 31. července: Do Josefova dorazil kurýr od operující armády s oficiálním textem mikulovské konvence a rozkazem k okamžitému zastavení akcí.

• 1. srpna: Na josefovských cihelnách proběhlo osobní jednání s pruským plukovníkem von Steinem. Obě strany zde přesně dojednaly jednomílový okruh pevnosti a vymezení cest, které směly pruské oddíly využívat.

Zbraně definitivně utichly. Válka se přesunula od krvavých střetů k jednacím stolům a vyčerpávající logistice čtyřtýdenního příměří.

A co přinese poslední červencový den? Sledujte i zítra náš seriál! 👇

Na obrázku zleva doprava jsou: hrabě Benedetti (francouzský velvyslanec v Prusku); baron Karl von Werther (pruský velvyslanec ve Francii); generál Luigi Frederico Menabrea (zástupce Itálie, která byla spojencem Pruska); Helmuth von Moltke (náčelník pruského generálního štábu); neznámý; Bismarck; král Vilém I.; hrabě August von Degenfeld-Schönburg (bývalý rakouský ministr války a generál ve službě). Hrabě Alois Károlyi (rakouský velvyslanec v Prusku); a hrabě Alexander von Mensdorff-Pouilly (rakouský ministr zahraničí). Dřevoryt (kolem roku 1870) podle kresby Eichlera.

27/07/2026

📅 25. AŽ 28. ČERVENCE 1866: Palba u kaple, propuknutí cholery, tajná poštovní linka napříč obcemi a telegram o vytouženém míru! 🛑🕊️

Přestřelky u hradeb ještě zcela neutichly a nepřítel dál nutí okolní obce k obnově stržených mostů. V pruském týlu se ale začíná šířit mnohem horší nepřítel – cholera. Zatímco císařské úřady z velké části zkolabovaly a ustoupily, objevuje se odvážný plán úředníků z Opočna na vybudování tajné poštovní sítě. A do tohoto zmatku přichází od pruského velení depeše s podpisem samotného krále, která může ukončit veškeré krveprolití... i s nečekanou nabídkou na záchranu civilistů v zemi nikoho.

📖 Zápisky z Maywaldova deníku:

• 25. července. Hlídka, vyslaná odpoledne ke Svatováclavské kapli k rekognoskaci nepřítele, je nepřátelskou posádkou tohoto bodu přijata palbou z pušek a stahuje se beze ztrát zase zpět. V noci má být tento bod podle výpovědi venkovanů neobsazen.

• 26. července. Nepřátelští důstojníci nařizují v Černožicích a Smiřicích obnovení mostu přes Labe. Protože toto opatření dává tušit nepřátelskou rekvizici na levém břehu Labe, je vyslána 1 divize pěchoty a 1 četa hulánů na ochranu nejbližších obcí.

• 27. července. Oba mosty jsou obcemi obnoveny, nepřítel však řeku nepřekračuje. Večer je pevnostním velitelstvím nařízeno nevysílat od nynějška žádné hlídky za dostřel pevnosti.

🦠 Zprávy o pohybu vojsk, choleře a zřízení spolehlivé pošty (28. července): Zevrubná zpráva z Opočna odeslaná pevnostnímu velitelství odhaluje zoufalý stav v kraji, absolutní kolaps státní správy i obrovskou odvahu jednotlivců:

„Pruské jednotky neustále táhnou přes Chrudim, Hrochův Týnec. – V Pardubicích je neustále pruský tábor, zámek obsazen děly. Tamtéž propukla cholera, denně umírá 20 – 40 mužů. – Mnoho pruského dělostřelectva táhne přes Golčův Jeníkov. Vysoké Mýto je obsazeno a stejně tak Litomyšl. Celý Táborský kraj je od pruského vojska volný. Poslední císařské úřady jsou Uhlířské Janovice v Čáslavském a Vlašim v Táborském kraji. Telegraf až do Benešova. Vedoucí c. k. místodržitelské rady hrabě Lažanský se nachází v Plzni, pan dvorní rada baron Heringer v Praze, odkud vykázal všechny okresní úředníky na jejich stanoviště, s pověřením, aby vyčkali na jeho instrukce.“

Pisatel se ale nenechal paralyzovat a na vlastní pěst zajistil síť stanic pro kurýry. Josefovu tak nabízí životně důležité spojení:

„Ohledně poštovního spojení jsem zajistil stanice, a to sice Opočno, Záhornice, Křivice, Jelení, Uhersko, Čankovice, Seč, Žleby, Tupadly, Červené Janovice, Zbraslavice, Kácov. Přes tuto trasu je poštovní spojení možné a bezpečné, a přijímaný posel je spolehlivý muž. Pokud by tedy chvalitebné c. k. pevnostní velitelství chtělo toto poštovní spojení navázat a tím umožnit spojení s velitelstvím Severní armády, pak prosím o vystavení odpovědi, s poníženou žádostí, abyste mi balíčky zaslali, jejichž bezpečný transport a cestu do Tábora k tamnímu c. k. panu krajskému šéfovi já neprodleně zařídím.“

✉️ Telegram od pruského krále a nečekaná ruka podaná civilistům: 27. července v 5 a 3/4 hodin odpoledne dorazí do Josefova ze Žirče zpráva přímo adresovaná c. k. generálmajorovi a veliteli pevnosti panu Gaiszlerovi. Plukovník von Stein (velitel 2. slezského pěšího pluku č. 23) mu v ní posílá opis telegramu pruského krále Viléma, odeslaného 26. července v 11 hodin večer z Hlavního stanu v Lednici:

„Dnes 26. července byla podepsána mírová preliminária, nepřátelství proti rakousko-saským vojskům okamžitě ustává. Během příměří předcházejícího míru se pruská vojska utáboří v Čechách a na Moravě. O směru pochodu a kantonovacích rajónech budou brzy následovat další rozkazy. Vy velitelům pevností Hradec Králové a Josefov o tomto učinit sdělení. Vše zůstává ve válečném postavení, aby se zabránilo jakémukoliv střetu.“

Pruský plukovník k tomu ovšem s velkou úctou přidává nabídku záchrany pro české vesničany trpící na liniích obou armád:

„V důsledku výše uvedeného Nejvyššího rozkazu si mé předstráže ponechají dosavadní postavení; pokud by Vaše Blahorodí nyní chtělo se mnou učinit nějakou dohodu, která by obyvatelům vesnic ležících mezi oboustrannými předstrážemi okamžitě poskytla ulehčení a zajištění pohybu, pak zcela oddaně očekávám návrh.“

🏃‍♂️ Hlášení ze špitálu (25. července): Pruské stráže tvoří jen staříci! O tom, že nepřítel už nemá k dispozici plné síly, svědčí i služební lístek z c. k. posádkové nemocnice v Josefově. Dokazuje to výpověď rakouského vojáka, kterému se podařilo utéct z pruského zajetí:

„Vojín Gustav Grävich od 77. pěšího pluku Salvator, který včera uprchl přes Náchod ze špitálu v Kladsku, udává, že ve špitále dostával velmi málo jídla, všichni lehce ranění Rakušané se odtud vzdálili a že stráž či posádka je nejen velmi slabá, nýbrž se také veskrze skládá z velmi starých 45 až 50letých mužů zeměbrany.“
Zbraně utichají a obyvatelstvu na obou stranách linie snad po dlouhých týdnech utrpení konečně svítá naděje.

Ilustrace s názvem: Strážce našich hranic z roku 1866 od Alexandra Ver Huella reflektující začínající epidemii cholery, která právě přišla po válce 1866.

Co přinesou další červencové dny? Sledujte náš seriál dál! 👇

24/07/2026

📅 23. A 24. ČERVENCE 1866: Stržené mosty, ukradené dřevo, vydírané Opočno a hrozba těžkých děl! 🛑🔥

Prusové stupňují tlak a drancování civilního obyvatelstva nebere konce. Zatímco rakouští ženisté strhávají strategické mosty, do Opočna vtrhlo vojsko s nekompromisními požadavky a výhrůžkami, že město lehnou popelem. K tomu všemu se šíří děsivé zprávy od civilních špehů – po kraji se přesouvají útočné žebříky a k pevnostem prý míří obávané těžké dělostřelectvo.

📖 Zápisky z Maywaldova deníku:

• 23. července. Most vedoucí přes železniční zářez na silnici ze Zaloňova do Jaroměře byl stržen ženisty a tesaři. Slabé pruské hlídky před Zaloňovem se stáhly a nepokusily se práci narušit. Prusové vyklízejí Skalici. Odpoledne došlo u hřbitovní prachárny č. 3 k šarvátce mezi hlídkami.

• 24. července. Svatováclavská kaple je nepřítelem ještě stále obsazena. Rakouské jednotky (divize Khevenhüller a četa hulánů) vyrážejí na ochranu Královy Lhoty a Českého Meziříčí proti dalším nepřátelským rekvizicím.

🌉 Zdemolovaný most a podnikaví civilisté:

O demolici strategického mostu u Zaloňova se zachovalo více detailů. Zničen byl i nedaleký drážní domek, který do té doby sloužil Prusům jako opěrný bod. Zpráva zaslaná do Josefova ovšem suše konstatuje, jak nastalé situace využili místní obyvatelé:
„Dřevo bylo obyvatelstvem odneseno a nezdá se, že by bylo magistrátem uloženo, jak bylo udáno.“

🚫 Výhrůžky vypálením a zoufalství v Opočně:
Zatímco armády manévrují, největší tíhu války nesou obyčejní lidé. Do Opočna dorazilo od Pardubic asi 550 Prusů (pěšáci, husaři i vozatajstvo) a začalo tvrdé vymáhání zásob. Požadavky zněly jasně: kompletní strava pro mužstvo, 10 vykrmených volů, 3 koně, obrovské zásoby slámy, ovsa a sena. Tamnímu knězi navíc uloupili přímo na silnici vůz tažený párem koní, plný obilí a mouky.
Okresní představený Lillinowsky posílá do pevnosti zoufalou prosbu o vojenskou ochranu, protože škody se už šplhají k hrozivým 10 000 zlatým a lidé přicházejí o poslední zbytky obživy:
„Lze proto právem vyslovit obavu, že při opakované rekvizici ze strany nepřítele by město požadavkům již nebude moci vyhovět... Přicházející jednotky při každé rekvizici pronášejí tyto hrozby, a dokonce se neostýchají prohlásit, že by v případě ne zcela obstarané rekvizice město zapálily a představitele města vzaly s sebou jako rukojmí.“

✉️ Tajné zprávy civilistů a blížící se děla:
K pevnostnímu velení se mezitím sbíhají divoké, až kuriózní zprávy od civilních pozorovatelů. Sedláček z Opočna hlásí, že se v Kohoutově u Trutnova hromadně vyrábějí dřevěné útočné žebříky. A Horáček z Pardubic zase varuje, že Prusové chtějí proniknout přímo do Hradce Králové – přes zahradu pevnostního velitele!

To největší nebezpečí ale možná teprve přijíždí. 24. července odesílá velitel Hradce Králové (generálmajor Weigl) veliteli do Josefova zlověstné varování:
„Právě se dozvídám, že prý 22. do Trutnova dorazilo mnoho těžkých pruských děl. Zda na Josefov, nebo na Hradec Králové, není známo.“

Pevnosti tak se zatajeným dechem čekají, ke kterým hradbám Prusové své těžké zbraně nakonec namíří.

Co přinesou další červencové dny? Sledujte náš seriál dál! 👇