Jaká je otevírací doba?

Pondělí 08:00 - 17:00 Úterý 08:00 - 16:00 Středa 08:00 - 17:00 Čtvrtek 08:00 - 16:00 Pátek 08:00 - 15:00

Archiv města Plzně

Domů
Česko
Plzen
Archiv města Plzně

Zavolat Trasa Web Kontaktovat organizace

Archiv města Plzně patří k nejstarším archivním institucím v České republice. Již více než 150 let pečuje o písemnosti, které podávají svědectví o minulosti.

05/10/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Švanda P. (EL NAD 985)

Pavel Švanda ze Semčic se narodil 3. června 1855 v Praze do významné rodiny divadelního ředitele Pavla Švandy ze Semčic. V ní jako malý získal i první herecké a pěvecké vzdělání, ale debutoval až v roce 1881. Přestože měl dobré hlasové dispozice (tenor), nakonec dal před pěveckou kariérou přednost divadelnímu podnikání.

Po smrti svého otce v roce 1891 převzal část rozsáhlé divadelní společnosti. Se svojí společností působil v řadě českých měst. V roce 1892 získal pro zimní sezonu plzeňské městské divadlo, kde pak působil až do roku 1895.

V letních sezónách provozoval představení ve Smíchovské aréně. V divadelní sezóně 1896/97 si pronajal Národní divadlo v Brně. Jeho podnikání však postupně oslabovaly provozní problémy i neshody v rodině, a to zejména po smrti matky (1895). Po roce 1897 proto společnost rozpustil a později ji svolával už jen ke krátkým zájezdům. Po úraze v roce 1903 předal vedení společnosti a následně i koncesi uměleckému správci J. E. Sedláčkovi. Poslední léta života strávil v ústraní. Zemřel 24. ledna 1923 v Praze.

Tento osobní fond (0,01 bm) obsahuje pouze dva dopisy z roku 1895 psané Pavlem Švandou ze Semčic ml. jeho příteli.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

01/10/2026

Stalo se v Plzni…

František Radkovský

František Radkovský se narodil 3. října 1939 v Třešti (okr. Jihlava) do truhlářské rodiny. Zde vychodil základní školu a následně pokračoval ve studiu na Jedenáctileté střední škole v Telči. Po maturitě v roce 1957 odešel do Prahy na Univerzitu Karlovu, přesněji na Matematicko-fyzikální fakultu. Zde se specializoval na matematickou statistiku. Studia zdárně dokončil v roce 1962 a následně nastoupil na vojenskou službu na východní Slovensko. Po návratu začal pracovat ve Státním výzkumném ústavu pro výzkum automatizace sklářského průmyslu a Pedagogickém ústavu Československé akademie věd v Praze, kde se zabýval modernizací výuky matematiky. V roce 1966 zahájil studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Tu dokončil v roce 1970 a byl vysvěcen na kněze. Od 15. července 1970 se stává kaplanem v Mariánských Lázních.

Zde setrval pouze krátce a od září 1972 se stává administrátorem farnosti Povýšení sv. Kříže ve Františkových Lázních. Lázeňské město se stalo na delší dobu jeho domovinou a až v roce 1990 byl jmenován pomocným biskupem pražským a titulárním biskupem aggarským. V dubnu téhož roku byl vysvěcen na biskupa a následně vykonával pozici sekretáře Biskupské konference Československé federativní republiky (později České biskupské konference). Dne 31. května 1993 byl jmenován biskupem nově zřízené plzeňské diecéze, kterou převzal 10. července téhož roku. V rámci svého působení v Plzni zakládá Diecézní charitu Plzeň a Diecézní centrum mládeže, konají se první Dny víry v Plzni, blahoslavený Hroznata se stává patronem plzeňské diecéze, pořádá se první Tříkrálová sbírka v diecézi, je založen klášter Matky Boží v Novém Dvoře, zahajuje proces svatořečení blahoslaveného Hroznaty, probíhá administrativní uspořádání farností, je zřízena farnost Plzeň-Bory, vzniká kulturní program Noc kostelů a bylo otevřeno Muzeum církevního umění plzeňské diecéze v Plzni. Po dosažení věku 75 let v roce 2014 podal papeži Františku rezignaci, který ji však nepřijal a ponechal biskupa Radkovského v čele diecéze po dobu dalšího jednoho roku. V únoru 2016 byl jmenován jeho nástupce, kterým se stal Mons. Tomáš Holub. V srpnu 2019 přesídlil do Karlových Varů, kde působí na místní farnosti.

V roce 2006 bylo Františku Radkovskému uděleno vyznamenání Syrinx za duchovní službu skautskému hnutí a v roce 2009 se stává čestným občanem města Plzně a města Třeště. Dne 28. října 2015 obdržel z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana medaili Za zásluhy 1. stupně a v letošním roce mu bylo uděleno čestné občanství města Karlovy Vary.

Více událostí naleznete ➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/

28/09/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Holý Emil (EL NAD 983)

Emil Holý se narodil 18. února 1885 v Nové Vsi. V Kolíně navštěvoval reálné gymnázium, po němž pokračoval ve studiu na Hospodářské škole v Chrudimi. Následně nastoupil na pražskou konzervatoř, kde se učil hře na housle u Jana Mařáka.

V roce 1908 přijal místo na tehdejším hudebním učilišti ve Voroněži, kde byl v letech 1913–1919 i ředitelem. V Rusku nejen vyučoval, ale také se sám nadále zdokonaloval ve hře na housle u Jana Hřímalého. Rovněž zde propagoval českou hudbu a skladby mladých autorů.

Do nově vzniknuvší republiky se vrátil v roce 1920, kdy byl jmenován ředitelem Městské hudební školy v Plzni, která právě za jeho ředitelování získala do svého názvu jméno Bedřicha Smetany. Školu vedl až do roku 1945. Poté zde působil jako učitel houslí a věnoval se také překladům z ruštiny.

Emil Holý zemřel 23. března 1968 v Praze.

Jeho osobní fond (0,02 bm) obsahuje výhradně jeho korespondenci.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

21/09/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Sudovi Stanislav st. a ml. (EL NAD 981)

Stanislav Suda st. se narodil 30. dubna 1865 ve Starém Plzenci, kde také navštěvoval obecnou školu. V letech 1874–1881 absolvoval pražský slepecký ústav na Hradčanech, kde studoval hru na housle, flétnu a klavír. V letech 1880–1881 bral také soukromé hodiny skladby a hudební teorie u Františka Zdeňka Skuherského.

Přestože byl nevidomý, stal se uznávaným učitelem hudby, skladatelem i ladičem klavírů a patřil k výrazným osobnostem plzeňského hudebního života. Po celý život zůstal svobodný a pravidelně se setkával s plzeňskými hudebníky v hostinci U Görgů (stávala na rohu ulic Sedláčkovy a Bezručovy).

Stanislav Suda zemřel 1. září 1931 na tuberkulózu.

Jeho synovec a jmenovec Stanislav Suda mladší navázal na rodinnou tradici. Narodil se dne 22. března 1896 v Plzni. Hudební vzdělání získal právě u svého strýce. Občanským zaměstnáním byl účetní úředník města Plzně. Kromě toho byl kapelníkem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích či Divadla sdružených měst východočeských (1921–1927). V letech 1929–1934 byl sbormistrem plzeňského Hlaholu.

Stanislav Suda ml. se oženil a měl dva syny. Starší, pojmenovaný taktéž Stanislav (1925–1988) byl architektem, městským konzervátorem a také publicistou. Stanislav Suda ml. zemřel 13. prosince 1969 v Plzni.

Tento rodinný fond (4,25 bm) obsahuje osobní dokumenty, fotografie, korespondenci i rozsáhlou sbírku hudebnin, které představují cenný pramen k dějinám hudebního života Plzně první poloviny 20. století.

Foto: Stanislav Suda a vojenský kapelník Josef Horák. Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

17/09/2026

Stalo se v Plzni…

Založení Západočeské univerzity v Plzni

„Vzpomíná, že to byla Plzeň, kde vyšla první česká tištěná kniha, a proto si přeje, aby z Plzně, druhého českého města po Praze, vyšlo volání po další české universitě, která by měla býti právem zde.“ Takto zakončil v listopadu 1911 svoji návštěvu Plzně profesor dr. Tomáš Garrigue Masaryk, tehdejší poslanec Říšské rady. Přání pozdějšího prvního československého prezidenta se ale za jeho života nevyplnilo. Plzeň se rozvíjela jiným směrem.

Prvním počinem v rámci vysokoškolského vzdělávání se stala Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, která svoji pobočku v Plzni otevřela koncem roku 1945. I zde se objevil záměr zřídit Plzeňskou univerzitu s fakultou lékařskou, právnickou, pedagogickou, strojní a elektrotechnickou, který ale nakonec nebyl realizován. Vznikla tak v roce 1948 Pedagogická fakulta jako pobočka Univerzity Karlovy v Praze a krátce na to v roce 1949 Vysoká škola strojní a elektrotechnická jako pobočka ČVUT. Další snaha o integraci vysokoškolských pracovišť v jednu instituci byla zahájena počátkem 60. let 20. století. Obzvláště období roku 1968 se jevilo jako velmi nadějné, avšak události v srpnu 1968 a následný politický vývoj tyto snahy zcela potlačily na následující dvě dekády.

Až po listopadu 1989 se znovu naskytla možnost založit v Plzni univerzitu. Na základě zákona ČNR č. 314/1991 Sb. ze dne 28. září 1991 sloučením Vysoké školy strojní a elektrotechnické a Pedagogické fakulty vzniká Západočeská univerzita v Plzni. Již o dva dny později zahájila nová univerzita svoji činnost, přičemž zahrnovala celkem pět fakult (Fakulta aplikovaných věd, Fakulta ekonomická, Fakulta elektrotechnická, Fakulta strojní a Fakulta pedagogická) pro 4200 studentů. V roce 1993 byla zřízena Fakulta právnická, v roce 1999 Fakulta humanitních studií (nyní Fakulta filozofická), v roce 2008 Fakulta zdravotnických studií a nakonec v roce 2013 Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. V současné době studuje na 9 fakultách, 62 katedrách
a v celkem 303 studijních programech více než 12 tisíc studentů.

Více událostí naleznete ➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/

14/09/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Krásnohorská Eliška (EL NAD 979)

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová, se narodila 18. listopadu 1847 v Praze. Patřila k nejvýznamnějším českým spisovatelkám, básnířkám a libretistkám. Svůj pseudonym si zvolila podle šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, od nichž její otec mylně odvozoval svůj původ.

V mládí se jí dostalo vzdělání na soukromé dívčí škole a posléze v Ústavu pro ženské ruční práce na Malé Straně. Většinu znalostí ovšem získala samostudiem. Výuka dívek pro ni nebyla cizím tématem a sama se také výrazně zasloužila o vzdělávání žen. Spoluzaložila spolek Minerva, který otevřel první dívčí gymnázium ve střední Evropě, a dlouhodobě podporovala rozšiřování vzdělávacích možností pro ženy.

Byla tajemnicí a posléze předsedkyní Ženského výrobního spolku, členkou České akademie věd a umění. V roce 1922 získala čestný doktorát na Karlově univerzitě. V roce 1896 obdržela stříbrnou medaili za občanské zásluhy od města Prahy a o rok později také zlatý záslužný kříž s korunou od císaře Františka Josefa I.

I přestože ji po celý život trápily zdravotní obtíže, věnovala se intenzivně literární tvorbě, publicistice i organizaci kulturního života. Psala básně, povídky, romány i literární kritiky a svými texty významně přispěla k rozvoji české literatury. Významnou stopu zanechala také v české hudbě, kde napsala libreta pro řadu Smetanových oper. Její libreta zhudebnil ale i Karel Bendl, Zdeněk Fibich či její švagr Hynek Palla.

Celý život zůstala svobodná. Eliška Krásnohorská zemřela 26. listopadu 1926 v Praze. Její několikaletý pobyt v Plzni připomíná pamětní deska v Goethově ulici. Kromě toho nese její jméno i ulice na Lochotíně. Dříve její jméno nesly i ulice v původně samostatných obcích Doubravka a Skvrňany.

V Archivu města Plzně je uložen její osobní fond (0,01 bm), který obsahuje zejména korespondenci.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

07/09/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Bílek František (EL NAD 978)

František Bílek, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů a grafiků období symbolismu, se narodil 6. listopadu 1872 v Chýnově. Po absolvování táborského gymnázia začal studovat malířství u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze. Jelikož trpěl daltonismem, tj. poruchou barevného vidění, přešel na radu svých učitelů na sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.

Získal stipendium Vojtěcha Lanny ml. a v roce 1891 odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Colarossiho akademii. V letech 1898–1912 byl členem Svazu výtvarných umělců Mánes, dále byl členem Umělecké besedy či Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Po dlouhá léta jej pojilo přátelství s laickým řeholníkem řádu bosých augustiniánů ve Lnářích, Josefem Paterou (1871–1954), který sám byl amatérským výtvarníkem. Fráter Josífek, jak se mu také říkalo, strávil ve lnářském klášteře plných 56 let, než byl v dubnu 1950 spolu se svými pěti spolubratry internován v Hejnicích, posléze v Opočně a konec svého života strávil v Moravci na Vysočině, kde také 14. ledna 1954 zemřel.

František Bílek tento svět opustil již 13. října 1941 v Chýnově.

Tento osobní fond (0,02 bm) obsahuje pouze korespondenci určenou fráteru Josefu Paterovi, která byla psána zejména Františkem Bílkem.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

03/09/2026

Stalo se v Plzni…

Citronáři

Dne 5. září 1729 byl přijat za měšťana kupecký mládenec Norbert Ignác Stertzel. To by samo o sobě nebylo ničím zvláštním a ani jeho povolání nebylo nijak neobvyklé. Přesto se jedná o důležitý milník v zahraničním obchodu. Stertzel nebyl kdejakým kupcem, on byl takzvaným citronářem. Jednalo se o obchodníka s jižním ovocem dováženým z oblasti Středomoří. Tedy s citrony a dalšími exotickými plodinami. Mnoho jemu podobných obchodníků pocházelo z Tyrolska a pojem citronáři byl celkem vžitý. Stertzel byl prvním, který do Plzně toto exotické ovoce importoval, a určitě se mu dostávalo patřičné slávy. Zároveň to ukazuje na relativní bohatství Plzně, neboť náklady na dovoz takového druhu ovoce musely být opravdu velké a v Plzni se museli nacházet dostatečně bohatí jedinci. Také to dokládá rozsah obchodních sítí na počátku 18. století.

Více událostí naleznete ➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

31/08/2026

Z ENCYKLOPEDIE PLZNĚ

Osobní pozůstalosti v Archivu města Plzně – Balvín František (EL NAD 977)

František Balvín se narodil 6. července 1898 ve Zdemyslicích. V Blovicích navštěvoval obecnou školu, po níž nastoupil na plzeňskou reálku. V roce 1913 zahájil studium na vojenské škole v Králově Poli u Brna.

Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě a po vzniku samostatného Československa vstoupil do nově budované československé armády. Vojenské službě zasvětil více než dvě desetiletí a dosáhl hodnosti štábního kapitána.

Jeho další profesní dráhu zásadně ovlivnily události roku 1939, kdy byl stejně jako mnoho dalších důstojníků převeden do civilní služby pod ministerstvo školství a osvěty. Novým působištěm se mu stala Obchodní akademie v Plzni, kde působil až do roku 1951. Následně vyučoval na dalších plzeňských školách, pedagogické činnosti se věnoval až do roku 1958.

Přestože byl původním povoláním voják, dokázal se úspěšně adaptovat na zcela odlišnou profesi, a dokonce si v letech 1946–1950 rozšířil své vzdělání studiem na Pedagogické fakultě v Plzni.

V roce 1931 se oženil se Zdeňkou Hozmanovou. František Balvín zemřel 20. července 1960.

Jeho osobní fond (0,03 bm) obsahuje zejména korespondenci, a to včetně dopisů Aloise Jiráska a Petra Bezruče.

Zdroj📷: Archiv města Plzně

Další osobnosti naleznete na➡️ https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/

Adresa

Veleslavínova 12/19
Plzen
30100

Otevírací doba

Pondělí	08:00 - 17:00
Úterý	08:00 - 16:00
Středa	08:00 - 17:00
Čtvrtek	08:00 - 16:00
Pátek	08:00 - 15:00

Telefon

+420378032601

Web

https://amp.plzen.eu/, https://digiarchiv.plzen.eu/vademecum/

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Archiv města Plzně zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.