19/09/2026
Je to skoro rok, co jsem si řekla, že založím neziskovku.
V tu dobu jsem ještě pořádně nevěděla, co všechno to bude znamenat, jak to bude fungovat ani co všechno bych si pod tím vlastně mohla představit.
Za ten rok jsem zjišťovala, jak funguje crowdfunding, jaké jsou možnosti pomoci od státu a hlavně kde jsou místa, ve kterých současný systém nestačí.
A postupně jsem došla k tomu, proč vlastně chci, aby Život v kontaktu vznikl.
Terapie jsou dnes pro spoustu lidí nedostupné. Psychologové v systému jsou vytížení a často přetížení, a pokud člověk hledá pomoc soukromě, může pro něj být finančně nedosažitelná.
Proto bych chtěla podpořit nejen možnost, aby si člověk mohl najít psychologa, kterého si jinak možná nemůže dovolit, ale také možnost vybrat si ověřeného terapeuta – člověka, se kterým máme zkušenost, známe jeho práci a můžeme ho doporučit. Po
To je první část mojí vize pro neziskovou organizaci Život v kontaktu.
A pak je tu ještě jeden, o něco větší sen.
Jednou bych chtěla otevřít centrum, kde by se mohly konat různé skupinové a podpůrné akce, ženské kruhy a další programy pro lidi, kteří na podobnou podporu běžně nedosáhnou.
Chtěla bych, aby v něm bylo místo i pro děti a mladé lidi. Pro zábavu, společné aktivity a obyčejné setkávání, ale zároveň i pro podporu mladých lidí, kteří se dnes setkávají se spoustou emocí a často vůbec netuší, co s nimi mají dělat.
A v tuhle chvíli jsem úplně na začátku.
Připravujeme webové stránky, zjišťuju, co všechno je potřeba, a postupně navazuju kontakty s terapeuty a psychology.
A zjišťuju, že už jen vytvořit web, který bude na první pohled jednoduchý pro člověka hledajícího pomoc i pro dárce, je docela velká věc. Protože zatímco navenek musí být jednoduchý, jeho vnitřní motor jednoduchý být nemůže. Musí se postarat o spoustu procesů a zároveň nám všem co nejvíc zjednodušit komunikaci.
Je to hodně práce.
Ale každý den koukám na to, jak se zase o kousek posouváme, a moc mě to baví.
Baví mě i spolupráce s lidmi kolem toho. Když přijdu s nápadem, jak by něco mohlo fungovat nebo vypadat, a někdo mi řekne: „Wow, díky, že mě do toho zapojuješ.“
Právě v takových chvílích cítím, že to celé opravdu dává smysl.
A tak věřím, že už brzy budu moct představit webové stránky Života v kontaktu a s nimi i možnost podpořit někoho, kdo pomoc potřebuje – nebo o podporu požádat.
A snad jednou vznikne i to centrum.
Místo pro lidi, pro které je dnes podobná pomoc a podpora nedostupná.
