Pražské usedlosti

Velká Vačeška
Velká Vačeška (Vaceška, Káclovka) (německy Grosse Waczeschka) je zaniklá vinice a usedlost, která stávala jižně pod Rokoskou v pražské Libni a nad rovněž zaniklou vinicí Bulovka. Zanikla v 1. čtvrtině 20. století (1908–1915) při výstavbě Nemocnice Na Bulovce. Její rozloha byla 7 jiter polí a 1 jitro vinic, jak uvádí Tereziánský katastr.[pozn. 1] Původ názvu vinice Vačeška není znám. V mapách je označována též jako Vaceška, Gr. Waczeschka nebo často také podle jednoho z tehdejších majitelů Káclovka. Existovala rovněž vinice a usedlost Malá Vaceška, která stávala východně při ulici k usedlosti Bulovka.[1]
Historie
Vinná réva se v Praze pěstovala již v době zrodu města, na přelomu 9. a 10. století. Největší rozkvět pražských vinic nastal v době panování Karla IV., za jehož vlády došlo k největšímu rozkvětu pražského vinařství. Již po roce 1333 nechal Karel IV. přivézt nejlepší odrůdy révy vinné z Francie a Rakouska a rozdal je vinařům.
Vinice za Karla IV.
Nařízení o zakládání vinic a viniční řád Karla IV. z roku 1358. Karel IV., král český a císař římský, vydal 16. února 1358 nařízení o zakládání vinic pro Prahu a 12. května 1358 pro města královská. V nařízení se praví:
„ Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji: Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni do vzdálenosti 3 míle kolem Prahy. Každý, kdo takové hory vlastní, má začít se zakládáním do 14 dní po vydání tohoto privilegia. Kdo by sám zakládati nechtěl nebo nemohl, ať na jeho pozemku zakládá ten, komu jej perkmistr propůjčí. Kdo vinici založí, bude ode dne, kdy se zakládáním započal, po 12 let od všech daní a dávek svoboden. Počínaje 13. rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu vína ročně. Každá vinice bude 16 prutů dlouhá a 8 prutů široká. Všechny vinice vysazené v roce 1358 byly osvobozeny od ungeltu a zemské berně navždy. Konšelé Starého Města pražského volí perkmistra pro Prahu a města královská. Vinicím nesmí nikdo škodit, ať urozený nebo neurozený. Kdo bude přistižen ve dne při škodě na hroznech nebo réví, pěšky nebo na koni, či děláním cesty přes vinici, propadne pravou rukou, nevyplatí-li ji 20 kopami českých grošů perkmistrovi. Kdo byl polapen v noci, ten propadne hrdlem a jeho majetek připadne perkmistrovi. Byl-li zloděj při škodách na vinici zabit, pak ten, kdo zabil, nic víc nepropadne než dva haléře, kteréž na tělo zabitého položiti má. Sporné případy se řeší na radnici Starého Města pražského “
— Nařízení o zakládání vinic a viniční řád Karla IV.[2]

Díky tomuto privilegiu se okolí města stalo jednou z největších vinařských oblastí v Čechách. Tato konjunktura trvala až do třicetileté války.
Třicetiletá válka z dochovaných pramenů však velmi postihla i Velkou Vacešku, stejně jako ostatní okolní vinice, a nějaký čas se na ní nehospodařilo. Později pak místo pěstování pouze vinné révy se Vaceška změnila v usedlost, kde se pěstovaly i jiné plodiny a vinice byly spíše doplňkem. Dokládá to v roce 1747 i Tereziánský katastr, kdy 7 jiter plochy bylo věnováno pěstování a pouze 1 jitro bylo viničné.
V době Tereziánského katastru (1747 a dále) byl majitelem apelační rada Jan František Petsch, jemuž náleželo v Libni více usedlostí (například Červená Báň, Bulovka nebo Pečová). Další záznamy uvádí, že před polovinou 19. století vlastnil Velkou Vačešku č. p. 102 Josef Katzel (přesněji zakoupil ji na začátku 19. století jeho předek Mathias Katzel, a to na hypotéku), podle kterého byla Velká Vaceška nazývána a dokonce i v mapách značena jako Káclovka, jak tehdejší dokumenty a mapy Libně dokládají.
V první čtvrtině 20. století (1908–1915) zanikla při výstavbě Nemocnice Na Bulovce (dnes na základech usedlosti stojí levé křídlo chirurgického pavilonu), usedlost byla víceméně už neudržována z původních tří domů klasického dvora do tvaru "U" zbyl přes zbořením jen jeden.
Důvodem zániku ostatních vinic bylo postupné zprůmyslování celé oblasti (viz např. přilehlá vinice Bulovka), několikeré válečné škody, povětrnostní vlivy a nemoce vinné révy, ale rovněž začátek zahrádkářství, kdy se vinice přeměňovaly na zahrady, a zcela zajímavou výjimkou, která není doložena ani na Moravě, ve střední či východní Evropě, je zřizování rekreačních sídel z bývalých viničních domů.
Z původních 700 ha tak zůstalo v Praze necelých 11 ha. Mezi nejznámější dnešní vinice patří Grébovka, Svatováclavská vinice, Salabka, Máchalka nebo vinice sv. Kláry. [3]

Pelc-Tyrolka
Pelc-Tyrolka je zaniklá usedlost v Praze 8 – Libni v místní části Holešovičky. Původně se jednalo o dvě samostatné usedlosti – Pelc (blíž k ulici V Holešovičkách) a Tyrolka (přibližně 100 metrů východně).[1] Jižně od Pelc-Tyrolky na břehu Vltavy stávala usedlost (později hostinec) Hofmanka.
Historie
V Malých Holešovicích na pravém břehu Vltavy stála již v 17. století panská hospoda pojmenovaná po svém majiteli, kterým byl staroměstský měšťan Jiří Antonín Pelcl. Hospoda byla postavena na západním břehu potoka, který protékal údolím Holešoviček a odděloval ji od protější usedlosti. Roku 1662 koupil hospodu a sousední usedlost s vinicí ingrosátor zemských desek Jan Arnošt Tyralla z Treuburgu.
V první polovině 19. století byla Pelc-Tyrolka v držení rodiny Kellerů. Jednopatrová budova na obdélném půdorysu zakrytá střechou s věžičkou stála uprostřed zahrad. V nich se roku 1886 a 1887 pořádala první a druhá národní slavnost v Libni. Na přelomu 19. a 20. století vlastnila pozemky a budovy rodina Portheimů a jejich dědiců. V té době zde bývala C.k. výsadní továrna na barvy anilinové a lučebniny Kinzelberger a spol.[2]
V letech 1926–1928 při stavbě Trojského mostu (později Mostu barikádníků) byla část pozemků usedlosti zabrána. Při přípravě přestavby mostu a výstavby mimoúrovňové křižovatky na jeho severní straně byly roku 1968 všechny stavby patřící k usedlosti zbourány. Na jejich místě vznikl později komplex budov Matematicko-fyzikální fakulty UK. Po usedlosti byla pojmenována oblast na západní straně ulice V Holešovičkách a již zaniklá tramvajová smyčka.
Pověst
Na vinici Tyrolka údajně bývala zázračná studánka. Těžce nemocné kněžně tyrolské se po napití její vody udělalo lépe, zůstala na Pelc-Tyrolce několik dní, užívala vodu ze studánky a zotavila se. Z vděčnosti prý nechala nad studánkou postavit kapličku Nejsvětější Trojice.

Vinicni usedlost Machalka
Pečová (Dirixka, Máchalka, Pavelatzka) je zaniklá usedlost původně v Libni, na hranici s Vysočany. Nacházela se v místech u železniční trati na dolním konci prosecké Bobové dráhy.[1]

Usedlost stála na východním konci Libně u Vysočan a sousedila s Jetelkou. Po svých majitelích měla v průběhu let několik názvů - roku 1680 ji vlastnil staroměstský primátor Jan Severýn Dirix z Brucku a Rottenbergu (Dirixka), poté Pavelatz (Pavelatzka), roku 1725 rodina Petschů (Pečová) a v 19. století Josef Máchal (Máchalka).
Apelační rada Jan František Petsch vlatnil v Libni také usedlosti Červená Báň a Velká Vaceška. Jeho následovníku Danielu Antonínu Petschovi náležela mimo jiné vinice o rozloze 5 jiter, zničená za okupace francouzskými vojsky ve 40. letech 18. století.
Ve 40. letech 19. století měl v majetku vinici s usedlostí Josef Máchal. V té době byla usedlost poměrně rozlehlá, tvořilo ji kromě obytné budovy asi pět dalších hospodářských budov.
Po Máchalovi držela pozemky firma František X. Brosche. Vinohrad zanikl někdy v 19. století, několik budov usedlosti stálo ještě roku 1968, poté byly zbořeny.
Vinice Máchalka[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Máchalka.
Vinice byla obnovena roku 1996 Vinařským družstvem sv. Václav v míře 1,8 hektaru. Roku 1999 zde bylo vysazeno 10.000 keřů vinné révy

Usedlost Bendovka
Bendovka (Bendlovka, Bendovská, Pentlovka) je zaniklá usedlost v Praze 8 Bohnicích poblíž ulice Na Farkách, v horní části svahu údolí nad Trojským potokem a Černou roklí.[1]

Na pozemcích původní vinice byla usedlost postavena až počátkem 19. století. Východně od budov se ve stráních údolí rozkládal sad, vinice bývaly západně ve svahu nad Podhořím. Ještě před výstavbou sídliště Bohnice bývala na jejích pozemcích cihelna.
Usedlost byla obývána až do 50. let 20. století, poté chátrala a zanikla. Doničena byla při výstavbě vilové čtvrti severně od areálu. Dochovala se pouze studna v bývalém sadu, sloupek na elektrický rozvaděč, tři schody a částečně i oplocení zahrady. Patrné je i místo původního vjezdu se sloupky z ulice Na Farkách. Jméno usedlosti se vyskytuje pojmenování ulic Na Bendovce a Nad Pentlovkou ve vilkách u starých Bohnic a v pojmenování studánky Bendovka při vývěru vody jižně pod usedlost

Světův statek

A 7 • 22.4.1923 • Pohled na Klikův statek (dům čp. 34) na nároží ulice Zenklova a Vojenova v Libni

Reprodukce kresby akademického malíře Hauslera "Světův statek" (dům čp. 37 na nároží Zenklovy ulice a Světova nábřeží v Libni) z roku 1926