Jakub Fraj - ekonom z nezisku

👉 Laskavá náruč - dětská skupina nabízí volná místa!

🧸 Komunitní centrum Petrklíč nabízí rodičům z Prahy 1 volná místa v dětské skupině Laskavá náruč ve vnitrobloku radnice Prahy 1. Skupina je určena dětem od 1 roku do zahájení povinné školní docházky a má kapacitu 8 dětí.

🎈 Od května 2026 funguje v režimu státního příspěvku, cena za celodenní docházku 5 dní v týdnu činí 6 500 Kč měsíčně.

🧑‍🧒 Aktuálně jsou volná 2 místa, další 2 budou k dispozici od září. Přihlásit se lze již nyní.

ℹ️ Základní informace
Adresa: Navrátilova 1559/9, Praha 1
Vstup: z ulice Vodičkova 18
Provozní doba: pondělí–pátek, 8:00–17:00
Kapacita: 8 dětí
Věk dětí: od 1 roku
Cena: 6 500 Kč měsíčně při celodenní docházce 5 dní v týdnu

📞 Kontakt
E-mail: [email protected]
Telefon: +420 775 373 492

🌐 Více informací a formulář pro nezávazné vyjádření zájmu jsou k dispozici na webu Rodinného centra Petrklíč:
https://rodinnecentrum.petrklice.cz/o-laskave-naruci/

✍️ Celý článek:
https://www.praha1.cz/detska-skupina-laskava-naruc-nabizi-volna-mista/

PŘÍMĚSTSKÉ TÁBORY V PETRKLÍČI

Jestli ještě hledáte místo na příměstských táborech, Petrklíči máme ještě kapacitu. Dva pražské turnusy na začátku léta jsou k dispozici. Bližší info v postu níže 👇

KDYŽ EKONOM DOHLÍŽÍ NA STAVBU PEČOVATELSKÉ SLUŽBY

Když jsem studoval ekonomii, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu pracovat v sociálních službách. A když už jsem se do sociálních služeb dostal, rozhodně by mě nenapadlo, že jednou budu řešit i stavbu domu.

Upřímně, vždycky jsem měl k podobným projektům velký respekt. Tak jako do detailu rozumím všem aspektům finančního řízení tak svět stavebnictví mi byl na míle vzdálený. A teď pravidelně jezdím s kolegy do České Třebové, kde jako Petrklíč stavíme nové zázemí pro naši pečovatelskou službu.

Stojím uprostřed stavby, snažím se zorientovat v odborných termínech, hlídám harmonogram, ptám se na věci, které jsou pro ostatní možná samozřejmé, a postupně zjišťuji, kolik detailů musí zapadnout, aby z výkresů vznikl skutečný dům.

A jak na tom jsme? Minulý týden jsme dokončili první patro, tento týden jdeme na patro druhé a pak už nás čeká „jen“ střecha, okna, omítky, vnitřní stěny, elektrika a spousta dalších věcí, o kterých jsem dřív neměl důvod moc přemýšlet.

V létě by mělo být hotovo. Žádný projekt nejde úplně podle plánu a na stavbě to platí dvojnásob. Ale zatím se posouváme dál a je skvělé vidět, jak něco, co dlouho existovalo jen v dokumentech, postupně roste před očima.

Držte nám palce.

Komunitní centrum Petrklíč

INSPIRATIVNÍ DEN V PARDUBICÍCH: PODPORA PEČUJÍCÍCH, SOCIÁLNÍ SLUŽBY A DALŠÍ SPOLUPRÁCE

Celý včerejší den jsem strávil v Pardubicích a znovu jsem si potvrdil, jak důležité je propojování organizací, sdílení zkušeností a hledání funkčních řešení pro lidi, kteří se často ocitají v náročných životních situacích.

Společně s kolegyněmi Sarah a Veronikou jsme navštívili nové centrum pro neformální pečující organizace Bethany. Musím říct, že mě jejich koncept velmi zaujal – nejen rozsahem služeb, ale i samotným prostředím. Vzdušné, moderní a zároveň lidské prostory vytvářejí důstojné zázemí pro lidi, kteří pečují o své blízké doma.

Součástí centra je například tréninková místnost, kde si mohou klienti prakticky vyzkoušet polohování nebo každodenní péči o blízkou osobu. Nechybí ani terapeutické a poradenské místnosti pro individuální podporu. Právě kombinace odbornosti, praktičnosti a citlivě navrženého prostředí je podle mě přesně tím směrem, kterým by se služby pro pečující měly ubírat.

Odpoledne jsem pokračoval na Krajském úřadě Pardubického kraje, kde mě čekalo několik pracovních jednání zaměřených na další možnosti spolupráce. Otevřeli jsme témata mentoringu pro odsouzené osoby, rozvoje naší pečovatelské služby i projektu Zkratka domů, který pomáhá lidem po propuštění z nemocnice zvládnout návrat do domácího prostředí a propojuje sociální a zdravotní podporu.

Takové dny mi připomínají, že kvalitní sociální služby nevznikají za stolem, ale především sdílením zkušeností, odvahou zkoušet nové přístupy a budováním partnerství napříč organizacemi i veřejnou správou.

Děkuji za inspirativní setkání a těším se na další společné kroky v jednotlivých projektech.

Komunitní centrum Petrklíč

KDYŽ POPTÁVKA PŘEDBĚHNE PLÁN

Máme za sebou první dva měsíce provozu Centra dětské a rodinné psychologie Petrklíč – a realita překonala naše očekávání rychleji, než jsem čekal. Za tu dobu se na nás obrátilo 107 lidí se žádostí o konzultaci. Z toho mám obrovskou radost. Zároveň je to ale i silný signál o tom, jak moc jsou tyto služby dnes potřeba.

Původně jsem si dával zhruba tři měsíce na rozjezd a stabilizaci projektu. Jenže už teď máme kapacitu plně obsazenou a nové zájemce musíme odmítat. To není situace, ve které chcete být – víte, že lidé pomoc potřebují, ale nemáte jim ji v tu chvíli jak nabídnout.

Proto jsme se rozhodli reagovat rychle. Od června a následně od září budeme postupně navyšovat kapacitu až na 4 psycholožky. Už teď ale vidíme, že ani to nebude dlouhodobě stačit a že další rozšíření nás čeká v roce 2027. Plánujeme kromě zázemí na Praze 1 vytvořit dvě teraupeutické místnosti i na Praze 10.

Tohle není jen růst jednoho projektu. Je to odraz reality, ve které žijeme – a zároveň závazek tuhle potřebu nenechat bez odpovědi. Držte nám palce v našem dalším rozvoji.

Komunitní centrum Petrklíč

ROZPOČET 2027: KDYŽ 90 % LIDÍ DĚLÁ 100 % PRÁCE

Začal jsem připravovat rozpočet Komunitní centrum Petrklíč na rok 2027 a znovu se přede mnou velmi konkrétně skládá obraz jednoho dlouhodobého problému: každoročně pracujeme s menší částkou peněz na jednu hodinu péče. Ne proto, že by potřeba péče klesala – právě naopak. Poptávka roste, kapacity se mají navyšovat, ale financování tenhle vývoj nedokáže držet.

Stát výši dotací zvyšuje jen velmi omezeně, zatímco kraje logicky tlačí na rozšiřování služeb, aby alespoň částečně reagovaly na demografii a realitu v terénu. V praxi to znamená, že systém generuje více výkonů, ale bez odpovídajícího nárůstu zdrojů. A ten rozdíl se neprojeví v tabulkách – ten se propisuje přímo do lidí.

Možnosti navyšovat mzdy jsou tím pádem extrémně omezené. Sociální služby tak ztrácejí schopnost být konkurenceschopné na trhu práce. A tady narážíme na limit, který už nejde obejít: lidé, kteří jsou ochotni dělat tuhle náročnou práci „ze srdce“ za nízkou mzdu, už v systému dávno jsou. Další bez adekvátního ohodnocení nepřijdou.

Výsledek? Zhruba 10 % tabulkových pozic zůstává neobsazená. A ti, kteří zůstávají, drží systém nad vodou tak, že přibližně 90 % úvazků musí zajistit 100 % výkonů. To není dlouhodobě udržitelný model. To je režim, který stojí na přetížení, loajalitě a vnitřní motivaci lidí, kteří by si objektivně zasloužili víc – vyšší mzdu, odměny, jistotu. Místo toho jim často nedokážeme meziročně přidat ani tolik, aby pokryli inflaci.

Když se na to podívám optikou rozpočtu, tak ten problém není abstraktní. Je poměrně přesně vyčíslitelný. Veřejné financování sociálních služeb se dnes pohybuje kolem 30 miliard korun. Aby systém přestal jen „dohánět vlastní deficit“ a začal fungovat alespoň základně stabilně, dává smysl navýšení o 10 až 15 %, tedy zhruba o 4 miliardy korun. Ne jako luxus, ale jako nutná podmínka pro udržitelnost.

Stejně tak se ten tlak propisuje do úhrad za služby. Pokud se maximální úhrady neposunou přibližně o 10 až 15 % – například z dnešních cca 165 Kč za hodinu na zhruba 180 Kč – tak se reálné peníze do systému vůbec neprojeví. Poskytovatelé zůstanou sevření mezi rostoucími náklady a regulovanými příjmy bez možnosti ten rozdíl vyrovnat.

A tady se to celé propojuje s příspěvkem na péči. Dlouhodobě by měl platit jednoduchý a logický řetězec: nejdřív vytvořit podmínky, aby služby byly reálně dostupné a financovatelně udržitelné, následně upravovat úhrady a na to navazovat valorizaci příspěvku na péči. Pokud totiž nebudou dostupné kapacity, klienti své příspěvky stejně nemají kde využít. Peníze v systému formálně existují, ale reálná péče chybí.

Je třeba o tom mluvit otevřeně. Beze změny budeme dál fungovat v režimu, kdy systém stojí na lidech, kteří dlouhodobě dávají víc, než kolik za to dostávají. To je ale nouzový stav, který není udržitelný a který jsme si až příliš zvykli považovat za normu.

Aleš Juchelka Marian Jurečka Václav Pláteník Hayato Okamura František Talíř Lucie Sedmihradská • Starostové Ministerstvo práce a sociálních věcí

Již potřetí Rada dětí a mládeže hlavního města Prahy organizuje program Mládež kraji - Praha. I letošní ročník se moc povedl. To hlavní shrnuje článek níže 👇

REKORDNÍ PODPORA MLADÝCH V PRAZE 🚀

V pátek jsme jako Rada dětí a mládeže hl. m. Prahy v rámci výzvy Mládež kraji rozdělili celkem 304 000 Kč mezi 14 projektů mladých lidí, kteří se rozhodli aktivně podpořit své okolí novými veřejně prospěnými akcemi. A je to pro nás důležitý milník – jde o nejvyšší částku, kterou se nám zatím podařilo rozdělit.

Nejde ani tak o ta samotná čísla jako o to, že je zde 14 konkrétních nápadů, jak zlepšit své okolí a 14 týmů mladých lidí, kteří se rozhodli nezůstat stranou. Jde o několik desítek těch, kdo chtějí tvořit, organizovat, propojovat a posouvat věci kolem sebe dál. Z toho mám největší radost!

Během konference jsme viděli obrovskou pestrost témat:
👉 komunitní projekty se sociálním přesahem
👉 kulturní a vzdělávací akce
👉 sportovní iniciativy
👉 nové formáty práce se studenty skrze kulaté stoly nebo simulace politických jednání

Všechny týmy nám předvedly energii a nadšení do jejich projektů, které určitě přetaví v konkrétní kroky. Mají totiž do podzimu čas všechny svoje nápady zrealizovat.

Díky patří všem partnerům, porotě i organizátorům, kteří umožňují, aby mladí lidé dostali reálný prostor svoje nápady uskutečnit. Bez téhle podpory by spousta dobrých projektů nikdy nevznikla. Letos se podařilo do realizace programu zapojit celkem 3 městské části, z čehož máme velkou radost.

Těším se, co všechno podpořené projekty v Praze rozhýbou. 💛

Díky za zajištění celého programu Mládež kraji - Praha a spolupráci:
Rada dětí a mládeže hlavního města Prahy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Praha.eu Praha 2 Praha 7 Praha 10 Středoškolský sněm hl. m. Prahy Milan Maršálek Jan Kolář, místostarosta Prahy 2 Tomáš Janík

Tohle je projekt, který dává velký smysl. Na Desítce se připravuje projekt denního stacionáře pro lidi s těžkým kombinovaným postižením a pro jejich rodiny, které jsou na to často samy. Takové služby jsou v Praze nedostupné.

👉 Podepsání memoranda je důležitý krok, aby se téma dostupnosti těchto typů služeb posunulo dál.

DĚTSKÉ SKUPINY NA PRAZE 10: REALITA A DALŠÍ KROKY

Dnes jsem na Výboru sociálním a zdravotním prezentoval aktualizaci záměru Komunitní centrum Petrklíč na rozvoj dětských skupin na Praze 10. Potvrzuje se, že tlak na kapacity je alespoň v Praze stále reálný a možná bude dál dokonce růst.

Za Petrklíč na Praze 10 připravujeme:
🔸 od září 2026 převzetí dětské skupiny v Rybalkově ulici s kapacitou 16 dětí a následné navýšení na 20 dětí
🔸 od podzimu 2026 vznik nové skupiny na Skalce s kapacitou 40 dětí
🔸 pro rok 2027 plánujeme vznik nové dětské skupiny ve Vršovicích, kde plánujeme větší projekt propojený i s podporou rodin

Celkově tak v nejbližších letech přidáváme až 100+ míst péče.

Současně vidíme, že systém potřebuje víc než jen nové třídy. Je třeba zapracovat například na:
👉 lepším sdílení kapacit mezi poskytovateli
👉 srozumitelnějších pravidlech pro rodiče
👉 koordinaci mezi školstvím a sociální oblastí

Dětské skupiny dnes nejsou „doplněk“. Stávají se klíčovou součástí dostupné péče o malé děti. Pokud to chceme zvládnout bez chaosu a zbytečné administrativy, musíme to začít řídit jako systém – ne jako soubor jednotlivých zařízení.