Librarium Mobile

e : šíření informací, vizí a myšlenek na kulturních akcích
bezplatný přístup ke všem tištěným i digitálním mediím
skenování tištěných materiálů
kopírování digitálních dokumentů
místo pro čtení v příjemném prostředí
asistenci při hledání
doprovodný program

Během lidské historie byly klíčové informace zaznamenávány a šířeny různými metodami na rozdílné materiály. Od skalních maleb v pravěku přes kamenné a bronzové desky a poté vyráběný papyrus a pergramen ve starověku, kdy svitky a knihy byly ručně přepisovány vzdělanými písaři. V této době bylo velice obtížné dané informace šířit vzhledem k nízké gramotnosti tehdejší společnosti, jazykovým bariérám a omezeným možnostem dopravy. Díky starověkým myslitelům a jejich uvědomělým vládcům začly vznikat první centra vědomostí a sice knihovny a školy. Nejstarší systematická knihovna v Ninive v dnešním Iráku byla v 7.stol př.n. Kromě státního archivu tehdejší Asyrie obsahovala i nejznámější dochovaný text Epos o Gilgamešovi a babylonskou pověst o potopě světa. Mezi další známé knihovny starověku patří například Alexandrijská knihovna, nebo knihovna Trajánova a nesmíme zapomenout ani na knihovny starého Egypta, kde byly knihovny vnímány jako domy života a střediska moudrosti. S příchodem barbarů ze všech koutů světa bylo zničeno mnoho starověkých knihoven a knihy samotné byly páleny, nebo se staly důležitou součástí válečné kořisti. V době rozkvětu křestanství v ranném středověku vznikaly knihovny většinou při klášterech, kostelech a dalších církevních úřadech. Největší knihovnu představovala Papežská knihovna v Římě. Až do vrcholného středověku byly knihovny většinou neveřejné a plnily zejména archivační funkci. Knihy samotné byly považovány spíše jako posvátné předměty, než jako studijní materiál , důkazem mohou být pokladnicové knihovny, které obsahovaly ty nejcennější sbírky a posvátné spisy . Vznik moderních univerzit a univerzitních knihoven umožnil rozšíření knih mezi laickou veřejnost a lidé se naučili pracovat s knihami jako se zdrojem informací, myšlenek a vizí. Největší a nejkvalitnější sbírka poznatků se nacházela v univerzitní knihovně v Sorbonně. Nejbouřlivější rozvoj knih, knihoven i lidského vědění vůbec nastal po revolučním vynálezu knihktisku Johannesem Gutenbergem roku 1450. Po této události začaly vznikat tiskařské dílny po celé Evropě a počet knih se začal zvyšovat enormním tempem. V 17. a 18. století byly založeny první městké a národní veřejné knihovny a přístup k informacím, tak mohl získat opravdu kdokoliv, kdo uměl číst. Od dvacátého století až do dnešních dob se knihovny rozšířily do každého menšího města a staly se nepostradatelným nástrojem při získávání vědomostí.
21. století je také nazýváno stoletím informačního věku. Digitální revoluce v podobě internetu mění způsoby čerpání informací. Několik staletí zaběhnuté pochody se změnily během pár desetiletí historie internetu. Člověk moderního věku čerpá většinu informací z pohodlí svého domova prostřednictvím svého stolního počítače. Dříve trvalo hodiny, než našel odpovědi na své otázky, nyní je to otázka několika vteřin. Mohlo by se tedy zdát, že knihovny ztrácí na významu, ale zkušenější uživatelé internetu se opět vrací do knihoven, jako za zdrojem vědomostí. Důvodem je prostý fakt, že fakta nalezená na internetu jsou nekompletní a mnohdy nebývají ověřená dalšími zdroji. Vzniká tak velký prostor pro mystifikaci a zavádějící informace. Nezkušení uživatelé internetu se snadno dostanou do pasti. V zájmu rychlosti a ušetření času čerpají neúplná a neověřená fakta. Internet není jen zdrojem vědomostí, ale i čím dál tím více je nástrojem pro zábavu. Mnohdy se proto stane, že člověk začne používat internet kvůli získání vědomostí, ale nakonec skončí u zábavy. V momentě, kdy se toto stane zvykem se může zdát internet spíše na škodu, alespoň z pohledu rozvoje lidského ducha. S rozvojem sociálních sítí se také mění způsob získávání informací. Během posleních několika let se stalo něco převratného. Člověk na sociálních sítích nehledá informace, ale informace hledá člověka. V momentě přihlášení na sociální síť je člověk doslova zahlcen novými informacemi, které se objevily od doby, kdy ze sociální sítě naposled odešel. Sociální síť je prostor, kde probíhá neustálý tok informací. Hodnota informací, které se k uživateli dostávájí je různá a jinou cenu má pro příjemce a jinou pro odesílatele informace. Příkladem může být kupování hudebních mp3 prostřednictvím sdílení, či příslibu odběru nových informací. Informace se tak v neposlení řadě stávájí produktem a jejich šíření je využíváno všemi moderními komunikačními prostředky. Projekt LIBRARIUM MOBILE vzniká po vzoru vizionářských bibliobusů některých knihoven. Moderní člověk je zvyklý informace spíše pasivně přijímat, než aktivně vyhledávat a proto projekt mobilní knihovny nabízí alternativní možnost šíření informací. Shromažďované tištěné materiály jsou šířeny v rámci větších kulturních akcí. Projekt vlastně kopíruje trend poslední doby, kde informace si sama musí najít svého příjemce. Návštěvníci tak mohou využít volný čas během festivalu, či kulturní akce návštěvou knihovny a čerpáním nových vjemů z dostupných materiálů, nebo naopak hledat konkrétní informace z odborných knih a tiskovin. Všechny tištěné materiály je možné digitálně oskenovat na dostupném skenneru v prostoru mobilní knihovny a cenné informace si tak odnést kamkoliv s sebou. Projekt nezapomíná ani na knihy v digitální podobě a spravuje určité množství volně stažitelných materiálů. Návštěvník si tak pohodlně může okopírovat , či oskenovat všechen materiál, jenž projekt mobilní knihovny, nebo-li „ LIBRARIUM MOBILE“ nabízí.