03/11/2026
👥Osobnosti regionu – listopad 2026👥
👤ADAM, Jiří – architekt, hudebník, kytarista (*28. 11. 1946 – Znojmo, +duben 2011 – Brno)
Absolvent Vysokého učení technického v Brně (obor stavební architektura, 1971). Architekt ve Spojprojektu (1971-1973), Obchodní projekt Brno (1973) a od roku 1978 jako vedoucí ateliéru. Člen konsorcia Obchodní projekt Brno (od roku 1991). V roce 1970 vyloučen se Svazu architektů, dnes člen České komory architektů, předseda Obce architektů Brno, majitel architektonické kanceláře Adam (Adam architects) v Brně.
Literatura:
ROJ. Sbohem, Nicku. Znojemsko. 2011, roč. 21, č. 18, s. 3.
👤AXMAN, Miloš – sochař, pedagog (*20. 11. 1926 – Litovel, +30. 1. 1990 – Brno)
Rodák z Olomoucka. Pro Znojmo vytvořil plastiku „Ruce“. Rektor AVU.
Literatura:
ŠEBELA, Jan. Miloš Axman: sochy z let 1946-1957. Vyd. 1. Praha: Nakl. českoslov. výtvarných umělců, 1958, 10 s.
👤BEHM, Jiří – hudební skladatel, kněz, jezuita, matematik (*9. 11. 1621 – Litoměřice, +7. 11. 1666 – Znojmo)
Do jezuitského řádu vstoupil v Olomouci 1636. Je doloženo, že vyučoval na jezuitských kolejích v letech 1652 a 1657-1661 matematiku, 1653 pak také fyziku a 1654 filozofii. Od roku 1655 byl profesorem latiny, filozofie, matematiky a morální teologie v Praze. Zabýval se problematikou elementárně matematickou, ale i statikou, optikou a akustikou. Využíval matematiku i pro další obory – hudbu, geometrii, logiku, kosmografii, gnómiku a při sestavování kalendářů. Poslední léta života strávil ve Znojmě, kde zemřel na souchotiny.
Literatura:
Biografický slovník českých zemí. Vyd. 1. Praha: Libri, 2007, 109 s.
👤BERÁNEK, Jaroslav – motocyklový závodník (*25. 4. 1938 – Znojmo, +19. 11. 2016)
Znojemský rodák se motorismu a maloobjemovým motocyklům věnoval už od 50. let. V roce 1967 poprvé vyjel na neoficiální mistrovství světa v mototuristice (Rallye FIM) do Moskvy a následně do Itálie. Po srpnu 1968 dostal zákaz cestovat, a tak působil jako časoměřič na akcích jako Barum Rallye či Velká cena Brna. K cestování na skútru se vrátil po roce 1989. Na malém motocyklu procestoval celou Evropu i Severní Afriku – navštívil Nordkapp, Tunisko, Edinburgh i nejzápadnější cíp Evropy Cabo da Roca (3 255 km ze Znojma zvládl za 8 dní). Ve sportovní mototuristice se stal čtyřnásobným mistrem ČR v počtu najetých kilometrů a třikrát získal pro ČR putovní světový pohár Luxemburg v kategorii do 50 ccm.
Literatura:
STLBA. Jubileum J. Beránka. Znojemsko. 1998, roč. 8, č. 16, s. 11.
👤BERNHARD, Jan – voják (*10. 11. 1876 – Sedlešovice, +srpen 1915)
Voják, zeměbranecký pěší pluk 24. Bojoval v Rusku. V roce 1922 prohlášen za mrtvého.
Literatura:
STEHLÍKOVÁ, Marta. Cesta od počátků do roku 1945. Cesta do minulosti obce Nový Šaldorf-Sedlešovice. Hostivice : Baron, 2026. S. 18-40.
👤BLAHA, Bohuslav – profesor, Sokol (*20. 9. 1896, +8. 11. 1986 – Brno)
Profesor na Reálném gymnáziu ve Znojmě. Od roku 1937 člen Sokola ve Znojmě.
Literatura:
MACOUN, Eman. 100 let znojemské sokolovny. Vydání: první. [Znojmo] : Tělocvičná jednota Sokol Znojmo, 2025. 221 stran. ISBN 978-80-11-06808-0.
BÖHM, Jiří – jezuita, spisovatel, učenec (*9. 11. 1621 – Litoměřice, +7. 11. 1666 – Znojmo)
Byl významným učencem, jezuitou a pedagogem působícím ve více oborech. V roce 1636 vstoupil do jezuitského řádu v Olomouci, kde zahájil svůj studijní a posléze profesní život v řádové službě. V letech 1652 a 1657‑1661 vyučoval na jezuitských kolejích matematiku. V roce 1653 vyučoval fyziku, v roce 1654 filozofii. Od roku 1655 byl profesorem latiny, filozofie, matematiky a morální teologie v Praze. Zabýval se širokým spektrem věd: Elementární matematika, statika, optika a akustika, geometrie, logika, kosmografie, hudba – využíval matematické principy i v hudební teorii, gnómika a tvorba kalendářů (poznávání času a pohybu nebeských těles). Poslední léta strávil v Znojmě, kde 7. listopadu 1666 zemřel na souchotiny.
Literatura:
VRBKA, Antonín. Kronika města Znojma. [S.l.]: [s.n.], [19--?]. 147 s.
👤BRINDA, Jan – učitel (*14. 11. 1896 – Boskovštejn, +?)
Učitel obecné školy v Plenkovicích.
Literatura:
BOUDA, Otto. Dějiny znojemských domů XI.: Dům na ulici Velká Mikulášská č. 459/3 (Stará pekárna). Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2020: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo : Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Znojmo, 2021. S. 35.-50.
👤BURSCHOFSKY, Ferdinand – redaktor, vydavatel, majitel tiskárny, knihtiskař, politik (*5. 5. 1868 – Znojmo, +19. 11. 1946 – Altenstadt)
Dětství prožil ve Znojmě, kde začal studovat na reálce. V osmi letech ztratil otce a vzhledem k omezeným prostředkům rodiny školu nedokončil. Vyučil se knihtiskařem. 1891 se přestěhoval do Moravské Třebové, tam se stal vedoucím místní knihtiskárny Brenner a vydavatelem týdeníku Schönhengster Zeitung. 1893 se oženil, měl čtyři děti. V Moravské Třebové se začal věnovat politické a osvětové činnosti. Aktivně se podílel na německém podpůrném a odborovém hnutí. 1906 koupil tiskárnu Kormann a dům v nedalekém Zábřehu, kam se přestěhoval a 1910 přikoupil sousední dům. 1905 spoluzaložil Německou dělnickou stranu (Deutsche Arbeiterpartei in Österreich). Předsedal dělnickému spolku Bund der deutschen Arbeiter in Mähren se sídlem v Zábřehu, který později přesídlil do Šumperku. Zanedlouho se vedení spolku ujal rodák z nedalekého Třebařova Hans Knirsch. 1945 byl Burschovsky internován ve sběrném táboře v Postřelmově u Zábřehu, poté byl odsunut a usadil se v Hesensku. V otcově osvětové, a především vydavatelské činnosti pokračoval syn Fritz Burschovsky.
Literatura:
MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů: Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003. 519 s. ISBN 80-7042-612-8.
👤CVETLER, František – ředitel, šachista (*26. 11. 1883 – Švihov, +1. 11. 1956 – Znojmo)
V letech 1946-1948 ředitel Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě.
Literatura:
DOLEŽAL, Ladislav. 80 let královské hry v královském městě Znojmě. Znojmo: Šachové sdružení, 2001, 68 s.
👤DONATZER, Walter – učitel, spisovatel (*8. 1. 1878 – Kottingbrunn, +2. 11. 1946 – Hrušovany nad Jevišovkou)
Od čtyř let byl sirotek a vyrůstal s babičkou. Odešel na odborné učiliště do Wiener Neustadt a skončil v roce 1898 maturitní zkouškou. Již v těchto letech začínal psát básně. Po krátké činnosti ve Felixdorfu odešel do Valtic. Ze zdravotních důvodů se musel vzdát učitelského povolání, ale v roce 1917 se dostal do služeb knížete Jana II. z Lichtenštejna. V roce 1920 se rozhodl zůstat ve Valticích a vyřídil si české občanství. Až do roku 1929 pracoval na archivování knihovny uměleckých děl. Po druhé světové válce přišli Češi a zatkli jej. V poutech ho převezli do Mikulova a poté šel do tábora v Hrušovanech. Během všech těchto let psal básně, které byly ovlivněny jeho pocity a vzpomínkami.
Literatura:
Walter Donatzer [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: https://www.suedmaehren.at/persoenlichkeit/walter-donatzer/
👤DRÁPELA, Jiří – politik, poslanec (*6. 11. 1946 – Znojmo)
Profesně působil jako šéf administrace v brněnské pobočce vydavatelství Melantrich. V roce 1990 patřil k hlavním politikům Československé strany socialistické (ČSS). Byl tehdy jejím výkonným místopředsedou pro Moravu a Slezsko a předsedou výkonného výboru pro Moravu a Slezsko. Od října 1990 vedl zemské zastupitelstvo strany. V rámci Československa prosazoval zavedení zemské samosprávy pro Moravu a Slezsko. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1996. V průběhu volebního období opustil poslanecký klub LSU i svou stranu ČSS. Působí jako manažer a rodopisec, publikuje práce z oboru genealogie a heraldiky.
Literatura:
Jiří Drápela [online]. edit. 18.6.2020 [cit. 2020-08-05]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Dr%C3%A1pela
👤DVOŘÁK, Stanislav – akademický malíř (*11. 5. 1897 – Maršov, +18. 11. 1976)
Žil v Jevišovicích v 60. a 70. letech 20. století.
Literatura:
PROCHÁZKA, Jiří. Osiřela malířská paleta. Znojemsko. 1977, roč. 18, č. 4, s. 4.
👤FRANĚK, Jaroslav – mlynář (*11. 11. 1886, +?)
Měl víc sourozenců. Vydal se do světa, kde se oženil s Marií, rozenou Hemalovou, která však 26. prosince 1921 zemřela. V roce 1926 si vzal dceru Františka Knessla Julii a přiženil se na Koberův mlýn. Jejich manželství bylo bezdětné.
Literatura:
VLK, František. Řeka Želetavka a mlýny na ní. Vydání první. Moravské Budějovice: Milan Procházka a František Vlk, 2023. 215 stran.
👤FRANZ, Karel – lékař, osvětový pracovník (*24. 9. 1828 – Pavlice, +10. 11. 1906 – Rosice u Brna)
Vystudoval medicínu ve Vídni a hned po promoci v roce 1858 byl za epidemie cholery ustanoven cholerovým lékařem v Rosicích, kde se již usadil trvale.
Literatura:
Karel Franz [online]. [cit. 2012-03-07]. Dostupné na: http://pavlice-historie.wz.cz/ osobnosti_pavlic.html
👤FUKA, Vladimír – hudební skladatel, houslista, pedagog (*25. 5. 1920 – Dačice, +22. 11. 1996 – Dačice)
Absolvent učitelského ústavu ve Znojmě (1935-1938) a Konzervatoře v Brně (1940-1942, skladbu a řízení). V r. 1942 pracovně nasazen v Německu. Po válce působil jako pedagog v Písečné, ve Slavonicích a na jedenáctiletce v Dačicích. Od svých 14 let hrál v tanečním orchestru. Houslista Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1946-1947).
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 21, s. 11.
👤HÁLEK, Gustav – hudební skladatel, harfista, dirigent (*13. 11. 1886 – Praha, +08. 12. 1958 – Zlín)
Absolvent Liegertovy školy v Praze. Studoval u J. Šerého ve Slavkově a O. Vávry v Brně. V r. 1931 složil státní zkoušku z houslí. Vojenský kapelník v Bregenci, Tridentu, Těšíně, Brně a Opavě. Za svého pobytu ve Znojmě byl kapelníkem sokolské hudby a harfistou Znojemské filharmonie. Externí učitel na Hudební škole Dvořák ve Zlíně (1934-1941) a dirigent Závodní hudby n. p. Svit a jeden z prvních členů Filharmonie pracujících ve Zlíně. Řídil několikrát kolonádní koncerty v Luhačovicích.
Literatura:
LÁTOVÁ, Milada. Kalendárium: Osobnosti, které zanechaly své stopy na Znojemsku. Znojemské listy. 1997, roč. 6, č. 44, s. 1, příl. Kaleidoskop vážně i nevážně.
👤HAVELKA, Josef Ignác – malíř, štafíř, pozlacovač (*18. 11. 1716 – Ústí nad Orlicí, +1787 – Brno)
Jako štafíř a pozlacovač pracoval ve farním kostele sv. Mikuláše ve Znojmě.
Literatura:
KUDĚLKOVÁ, Lenka. Havelka, Josef Ignác. Biografický slovník českých zemí. Hav-Hel. Praha: Historický ústav AV ČR: Academia, 2020. S. 332.
👤HERZOGOVÁ, Fanni – manželka obchodníka, Židovka (*27. 2. 1857 – Miroslav, +23. 11. 1926 – Miroslav)
Manželka židovského obchodníka střižním zbožím.
Literatura:
BEDNAŘÍK, Aleš. Z historie: Miroslavské oběti šoa. Miroslavský zpravodaj. Roč. 66, č. 1 (2023), s. 18-20.
👤HLADKÝ, Antonín – kněz (*2. 11. 1926 – Znojmo, +1. 11. 2005 – Stará Boleslav)
Pocházel z rodiny se třemi dalšími sourozenci. Vyučil se zámečníkem. Jako salesián-aspirant nastoupil v roce 1946 do Fryštáku. Od roku 1950 do 1953 byl u PTP. Po propuštění odešel do Brna, kde pracoval jako strojní zámečník. V roce 1957 byl odsouzen pro salesiánskou činnost. Po dvou letech trestu se vrátil do Brna, kde pracoval jako soustružník až do roku 1969. Bohosloví studoval soukromě a 20. června 1963 byl tajně vysvěcen biskupem Trochtou na kněze. Ve farní pastoraci v severočeském pohraničí získával od roku 1969 věřící svou laskavostí a obětavostí. Od 1. července 1988 do 1. srpna 1990 byl duchovním správcem v Raspenavě. Ačkoliv měl sám práce nadbytek, ještě ochotně vypomáhal sousedním kněžím. Byl vyhledávaným zpovědníkem řeholnic, které byly tehdy soustředěny v ústraní v severním pohraničí České republiky. Pro velikou přetíženost dostal mozkovou příhodu, po které nedovedl číst ani psát a jeho řeč byla těžce srozumitelná. Poslední rok svého života po opakované mozkové příhodě prožíval v Charitním domově pro duchovní ve Staré Boleslavi v laskavé péči sester, obklopen jejich modlitbami a modlitbami kněžských spolubratří. Zemřel 1. listopadu 2005, den před oslavou svých 79. narozenin, hodinu po poslední eucharistické hostině a svatém přijímání.
Literatura:
Antonín Hladký [online]. edit. 8. 11. 2019 [cit. 2020-08-07]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Hladk%C3%BD
👤KALDSCHMIDT von Eisenberg, Wolfgang Franz – hejtman (*16. 12. 1712 – Choryně, +29. 11. 1786 – Znojmo)
Znojemský krajský hejtman.
Literatura:
MUZEJNÍ A VLASTIVĚDNÁ SPOLEČNOST. Miroslav: město odhalených tajemství. Vydání první. Miroslav: město Miroslav, [2022] ©2022. 482 stran. ISBN 978-80-11-01154-3.
👤KRAMMER, Alfred – ředitel divadla (*22. 11. 1876 – Vídeň, +?)
Ředitel městského divadla.
Literatura:
BOUDA, Otto. Dějiny znojemských domů II.: Dům umění – Slavíkovský palác a jeho majitelé mezi lety 1363-1945. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2011: historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Znojmo: Státní okresní archiv Znojmo, 2012. S. 151-170.
👤KREJČÍ, František – akademický malíř (*3. 11. 1896 – Znojmo, +12. 1. 1957 – Brno)
Studoval u prof. I. Kulce na Ukrajinské akademii v Praze a soukromě v Brně a na Slovensku. Byl členem Spolku výtvarných umělců Slovenska v Banské Bystrici. S tímto sdružením také vystavoval.
Literatura:
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950-2001; VI., Kon-Ky. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2001, 512 s.
👤KRÜCKL, Leopold – okresní hejtman, právník (*10. 11. 1828 – Sedlešovice, +28. 11. 1886 – Nový Jičín)
V roce 1854 absolvoval právnická studia na Vídeňské univerzitě s výborným prospěchem a od 28. 6. 1854 byl zaměstnán jako praktikant u Státní účtárny v maďarském městě Ofen. V Maďarsku pracoval téměř sedm let, naposled jako aktuár Stuhlrichtera v Komitátu Weißenburg. V roce 1861 se stal aktuárem okresního úřadu v Moravské Třebové. Zde zůstal do roku 1862, tam se i oženil, za manželku si vzal dceru lesmistra knížete Liechtensteina Carla Markla jménem Louisa. S ní měl později dva syny. V roce 1862 byl převeden jako aktuár okresního úřadu do Starého Města pod Sněžníkem a poté roku 1868 jako místodržitelský koncipientní adjunkt do Brna. Zde od roku 1873 zastával post okresního komisaře a od roku 1878 místodržitelského sekretáře. Po 12 letech služby v Brně byl 22. 8. 1880 jmenován c. k. okresním hejtmanem v Novém Jičíně, do funkce nastoupil 3. 9. a působil zde 6 let až do svého úmrtí. Zemřel na srdeční mrtvici.
Literatura:
JAKL, Karel. Rodina Krücklova – významná rodina Znojemska. Sborník Státního okresního archivu Znojmo 2024 : historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. S. 87-97.
👤LADNER, Gottlieb – učitel (*26. 7. 1932 – Dyjákovice, +11. 11. 2016)
Syn starosty Antona Ladnera. Z nuzných podmínek rakouského uprchlického tábora jej vysvobodil strýc, bratr Hanno, a přivedl na učitelský ústav, kde se Gottlieb stal sám vyučujícím. V letech 1978-1992 byl ředitelem gymnázia. Jeho obory byly latina a historie. V rámci řádu postoupil v 80. letech na provinciála pro Rakousko a kolem změny tisíciletí dokonce pro střední Evropu, kde se po změnách režimů angažoval pro tamní duchovní obnovu. 25 let předsedal spolku Jihomoravanů v Rakousku.
Literatura:
Neznámé Dyjákovice. První vydání. [Hodonín] : Petr Brázda – vydavatelství, 2021. 278 stran. ISBN 978-80-87387-69-6.
👤LIEBENBERG, Karl Emanuel von – majitel panství, bankéř (*15. 11. 1786 – Vídeň, +22. 4. 1855 – Vídeň)
2. ledna 1827 koupil spolu s bratrem Leopoldem Franzem loucké panství. Roku 1830 severně od bývalých klášterních budov, na místě pusté pastviny, založili anglický park. 18. listopadu 1834 koupili také statek Dyje, který spojili s Loukou.
Literatura:
Premonstrátský klášter v Louce: dějiny – umělecká výzdoba – ikonologie. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum: Okresní úřad Znojmo, 1997. 121 s.
👤MATZKA, Walter – výtvarník (*1. 11. 1826 – Litobratřice, +?)
Pro svou práci si vybíral především náboženské motivy. Jeho nejdůležitější prací je kopie gotické Madony v kostele v Buxheim. Více než 220 děl se nachází v kostelech a domech v oblasti Waldviertel.
Literatura:
Walter Matzka [online]. [cit. 2012-03-16]. Dostupné na: https://www.suedmaehren.at/persoenlichkeit/walter-matzka/
👤PALKO, František Antonín – malíř (*1717 – Vratislav, +21. 11. 1766 – Vídeň)
Portrétista a malíř oltářních obrazů. Žák vídeňské Akademie výtvarných umění, kde byl imatrikulován 23. dubna 1738. Počátkem 40. let vstoupil do služeb uherského primase E. Esterházyho a přesídlil do Bratislavy.
Literatura:
Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 2. díl, N-Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 547-1103 s. ISBN 80-200-0521-8.
👤POLLENZ, Josef – oběť holocaustu, podnikatel (*24. 11. 1866 – Miroslav, +5. 5. 1942 – Terezín)
Po matce byl vnukem významného představitele miroslavské židovské obce Rafaela Königa. Jeho otec Johann v roce 1864 založil firmu na výrobu pálenky a likérů. Josef pokračoval v podnikání svého otce. Ředitel Spořícího a záložního spolku. Josef měl sestry Floru a Hedwigu a bratry Jakoba a Gabriela. Spolu s manželkou měli syna Franze, který zemřel během první světové války v ruském zajetí a dceru Annu, které se podařilo s rodinou z Evropy uprchnout. Josef s manželkou Leopoldinou byli deportováni z Brna do Terezína 29. března 1942.
Literatura:
BEDNAŘÍK, Aleš. Další miroslavské osudy: Miroslavské oběti šoa: Josef a Leopoldina Pollenzovi. Miroslavský zpravodaj. Roč. 66, č. 5 (2023), s. 17-18.
👤PREISS, Antonín Jan – tiskař (*?, +3. 11. 1796)
Ve Znojmě působil v letech 1743-87. Po jeho smrti tiskárna připadla jeho ženě Terezii. Tiskl německou a latinskou náboženskou a nábožensky vzdělavatelskou literaturu. V roce 1745 obdržel privilegium na tisknutí od císařovny Marie Terezie. V českém jazyce pak tiskl pouze kramářské písně.
Literatura:
JANÍČEK, František. K dějinám knihtiskárenství ve Znojmě. Ročenka Okresního archivu ve Znojmě 1991. S. 82-89.
👤RONOVSKÝ, František – páter, farář, spisovatel (*17. 11. 1806 – Únanov, +21. 9. 1871 – Doubravník)
Narodil se v Únanově. Jeho otec byl v obci známým učitelem. Ronovský vystudoval ve Znojmě místní gymnázium, poté se v Brně učil filosofii a teologii. Knězem se stal v roce 1831. po studiích působil na Českomoravské vysočině. V letech 1840-1863 ve Štěpánově nad Svratkou. Zde nejdříve třináct let kaplanoval a po zřízení farnosti i farářoval. Ze Štěpánova odešel 8. února 1863 na farnost kostela sv. Kříže v Doubravníku u Tišnova, kde zemřel. Byl nejen výborným knězem, ale i pečlivým vychovatelem školní mládeže. Jak ve Štěpánově, tak v Doubravníku zakládal ovocnářské školky.
Literatura:
PAVLÍK, Josef. Únanovský rodák. Znojemské listy. 1996, roč. 5, č. 21, s. 3.
👤SLOWAK, Franz – keramik (*1816, +14. 11. 1886 – Znojmo)
Otec proslulého architekta Josefa. Sám však úspěšný a oceňovaný výrobce znojemské keramiky gmundenského typu a majolik.
Literatura:
KACETL, Jiří. Znojmo – perla jižní Moravy : kronika a vzpomínky na Znojmo za vlády císaře Františka Josefa Prvního. Část I., 1850-1900. Vydání první. Znojmo : Okrašlovací spolek ve Znojmě, 2024. 403 stran. ISBN 978-80-907979-2-5.
👤ŠOMORJAYOVÁ Štamberová, Ludmila – zpěvačka (*10. 11. 1936 – Křepice)
Zpěvačka. V letech 1956-1962 studovala zpěv v Bratislavě a hned poté se stala sólistkou opery divadla J. G. Tajovského v Banské Bystrici.
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden. 10.11.2025, roč. 25, č. 46, s. 12.
👤ŠŤASTNÝ, Jan – protifašistický bojovník (*14. 11. 1916 – Terst, +?)
Absolvoval reálné gymnázium ve Znojmě v letech 1927-1935. 27. srpna 1939 přešel hranice do Polska, kde byl odveden do Čs. legionu. Byl velitelem náhradního tělesa. 29. října 1939 odveden k čs. jednotce v Agde v hodnosti poručíka. Červen 1940 příslušník čs. obrněné brigády – spojovací a styčný důstojník. 1. října 1943 odeslán na zkušenou k britské armádě jako velitel divizní spojovací roty u 38. pěší divize. Duben 1944 přemístěn do SSSR. 15. července 1944 ustanoven velitelem spojovacího praporu 3. čs. samostatné brigády v SSSR v hodnosti nadporučíka. Listopad 1944 byl přidělen k Zastupitelskému úřadu jako velitel spojovacího střediska a spojovací důstojník u úřadu čs. vládního delegáta – hodnost kapitán. Březen 1945 ustanoven přednostou šifrovací skupiny MNO Košice. Červenec 1945 ustanoven velitelem spojovací roty tankové brigády západ – hodnost štábní kapitán. 1. listopadu 1945–15. července 1947 absolvoval Vysokou válečnou školu v Praze. 15. srpna 1947 zařazen jako profesor taktiky spoj. vojska u VŠV Praha. 15. října 1948 přemístěn k vojenské oblasti 3–Brno. Vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 – za boje na Dukle.
Literatura:
Z dějin školy: údaje k některým osobnostem, jejichž jména jsou uvedena na pamětní desce u vchodu do školní budovy. Výroční zpráva Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě za školní rok 1994/1995: I. (XXI.). Znojmo: Gymnázium Dr. K. Polesného, 1995. S. 57-60.
👤ŠTROSS, Ignác – voják, legionář (*?, +14. 11. 1916 – Volyň)
Padl ve Volinsku.
Literatura:
ECKL, Petr. První světová válka. Jezeřany – Maršovice: kapitoly ze starších dějin obce. Jezeřany – Maršovice: Obec Jezeřany – Maršovice, 2006, s. 55-59.
👤VESELÝ, Karel – plukovník, protifašistický bojovník (*9. 7. 1911 – Plenkovice, +15. 11. 1996 – Znojmo)
Dobrovolně od svých dvaceti let působil v armádě. Po okupaci Československa (15.5.1939) byl jako příslušník vládního vojska organizován v ilegálním odboji. Krátce po odsunutí vládního vojska do Itálie přeběhl k tamním partyzánům, kteří mu pomohli dostat se do Švýcarska a posléze do Francie a Afriky. Zakrátko byl převelen do Anglie jako kapelník naší jednotky. V říjnu 1945 se vrátil domů. O deset let později byl zbaven vojenské služby. Vyučil se elektrikářem. Dne 24. července 1992 byl povýšen na plukovníka. Za svoji válečnou činnost byl vyznamenán – Čsl. vojenskou pamětní medailí se štítem "VB", Čsl. medailí Za zásluhy II. stupně, Zlatou hvězdou Garibaldiho a mnoha dalšími našimi a zahraničními vyznamenáními.
Literatura:
Kalendárium. Znojemský týden: Noviny pro znojemský region. 2011, roč. 11, č. 46, s. 11.
👤WEINBERGER, Alois – lékař (*12. 11. 1846 – Ivančice, +6. 10. 1921 – Brno)
Lékař v Šafově, Vídni a Brně.
Literatura:
Alois Weinberger [online]. In: Encyklopedie dějin Brna [cit. 2025-06-13]. Dostupné na: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil-osobnosti&load=45772
👤WIDHOLZ, Laurenz – politik (*2. 5. 1861 – Branišovice, +19. 11. 1926 – Vídeň)
Narodil se jako nemanželské dítě. Žil se svou matkou a prarodiči v Branišovicích. Navštěvoval místní dvojtřídní obecnou školu a poté odešel do Vídně. Widholz se ve Vídni vyučil truhlářem a také navštěvoval večerní kurzy, aby si dále rozšiřoval vzdělání. Záhy se uchytil ve stolařské dílně a také se zapojil do bujícího a zprvu ilegálního odborového hnutí. Když byly odbory v roce 1889 legalizovány, získal přední místo mezi truhlářskými odboráři a tento post zastával až do své smrti. Po volbách v roce 1907 zasedl v radě. Svůj mandát dokázal obhájit i o čtyři roky později. Od roku 1912 se angažoval ve výstavbě domů pro pracující rodiny v Braunhubergasse ve čtvrti Simmering na jihovýchodě Vídně a také pracoval na standardizaci systému sociálního zabezpečení. Widholzovo politické působení neukončil ani zánik monarchie v roce 1918. Stal se poslancem parlamentu nového rakouského státu a v té době také dosáhl kariérního vrcholu – v letech 1919-1920 byl náměstkem zemského hejtmana za Dolní Rakousy. Poslancem zůstal až do své smrti.
Literatura:
DRYBČÁK, Filip. Laurenz Widholz. Zpravodaj obce Branišovice. Č. 1 (2020), s. 16-17.
👤WOLFF, Bernhard – Žid, oběť holocaustu (*19. 11. 1886 – Miroslav, +3. 4. 1942 – Buchenwald)
Byl synem Michaela a Charlotte. Doktorát z filosofie získal v březnu 1912 na Německé univerzitě v Praze. Podle matričního záznamu o promoci absolvoval gymnázium v Klatovech a univerzitu ve Vídni. Jako rabín působil ve Strakonicích (1910–1913), Roudnici nad Labem (1913–1924) a České Lípě (1924–1938). Přispěl do publikace Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart (Hugo Gold, 1934), kde zdokumentoval dějiny Židů v České Lípě. Po obsazení pohraničí odešel s rodinou z České Lípy zpět do Roudnice nad Labem, kde žili na Havlíčkově ulici v domě číslo 275. V červnu 1940 byl zatčen. V červenci 1941 předán do koncentračního tábora Dachau a později do koncentračního tábora Buchenwald. Zemřel v dubnu 1942 v Buchenwaldu.
Literatura:
BEDNAŘÍK, Aleš. Rodina Michaela a Charlotte Wolffových [online]. Miroslavská pamětní kniha [cit. 2026-06-24]. Dostupné na: https://www.josua.cz/l/rodina-michaela-a-charlotte-wolffovych/
