24/10/2026
Jsou dvě ráno. Sedím v lavici ve Sněmovně a je mi smutno.
Za pár hodin, ve 4:36, se má hlasovat o zrušení poplatků a o tom, že Českou televizi a Český rozhlas bude financovat stát. Zákon, který zásadně mění fungování veřejnoprávních médií, protlačuje koalice v sobotu ráno, bez pořádné debaty a s nižším rozpočtem.
A tak tu sedím a už podruhé tenhle týden přemýšlím, kam jsme se to dostali. Jak se u nás mění politická kultura. Jak vyhrává omezování pravidel. Jak se kašle na neformální dohody, na podání ruky, na mluvení pravdy. Opravdu musíme lidem dávat obrázek, že politika je špinavá? Že se neumíme dohodnout a posunout dál? Že instituce, které nemají sloužit žádné vládě, budeme omezovat, aby nám náhodou nekladly nepříjemné otázky? Útoky na ČNB, na Ústavní soud, na veřejnoprávní média. Tohle prostě není okej.
Je mi to celé líto. Nejen proto, že bych teď potřeboval být úplně jinde, kde jsem fakt potřeba. Hlavně kvůli nám všem. Jak jsem psal už tento týden: Česko, naše společnost a náš národ si zaslouží víc, než se neustále dívat do minulosti, osobně se urážet a brzdit vlastní rozvoj.
Nechci kňučet. Chci, abyste věděli, že i když vláda porušila snad všechny zaběhlé principy politické debaty a výrazně nám omezila možnost vystoupit a diskutovat, děláme všechno, co je v našich silách. Prosím, dělejte to i vy. Je radost vidět, kolik se vás sešlo pod okny Sněmovny. Moc vám za to děkuju! 🙏
Musíme ale pracovat dál. Společně. A nebát se ukazovat i v každodenním životě, že slušnost není slabost.
